Duben 2016

Začátek posledního dubnového výletu

30. dubna 2016 v 23:32 | Hanka |  Příroda Třebíčska

Je neuvěřitelné, jak ten čas letí, asi jako čarodějnice na koštěti. Mrkající Máme tu poslední dubnový den a s ním i poslední dubnový výlet. Dnes bylo krásné slunečné počasí, teplota se vyšplhala téměř na 20°C a vítr foukal docela umírněně.
Ráno jsme udělali všechno, co bylo potřeba, a po desáté hodině dopoledne jsme vyrazili do přírody. Měli jsme v plánu sever Vysočiny, ale nejdříve jsme zajeli nad Dalešickou přehradu na vyhlídku u Stropešína, kde jsme ještě nebyli ...










... moc záběrů se odtud pořídit nedalo, tak jsme se zdrželi jen chvíli ...



... když jsme jeli přes Stropešín, zahlédla jsem tuhle nádhernou kočičku, kterou jsem musela mít ve sbírce. Šla ke mně, ale pohladit se nenechala ...



... a ve Valči jsme narazili na ohradu s koňmi. Přítel se nechtěl zdržovat, i tentokrát jsem ho však přemluvila, aby mi na pár minut zastavil ...















... pro dnešek je to všechno, pokračovat budeme zase zítra.


Přeji vám dobrou čarodějnickou noc a krásný první máj!






Jižní Morava - proměny večerní oblohy

29. dubna 2016 v 22:00 | Hanka |  Západ slunce

Jak jsem slíbila, dnešní článek bude z jižní Moravy poslední. Celkem příhodně mi vyšel západ slunce a večerní obloha. Nebeské divadlo jsem si pořádně vychutnala a fotila skoro do zblbnutí ... nebo do bezvědomí, jak napsala VendyW. Jako kdyby věděla, že jsme na jižní Moravě naposledy, předváděla obloha úplné divy ...







... fotografie jsem opět poskládala, aby jich mohlo být v článku víc ...



... příroda se předvedla nejen na západní obloze, ale i na východní. Podívejte se na ty zajímavě seskupené mraky ...



... dále už jsem fotila z různých míst a úhlů jen oblohu po západu slunce ...

















... tímto s jižní Moravou, resp. s Moravským Toskánskem, na delší dobu končíme. Možná se do této oblasti vypravíme na podzim, až bude zbarvené listí. Docela by nás zajímalo, jak bude krajina v téhle roční době vypadat.

Zítra máme v plánu vyrazit na sever Vysočiny. Možná tam ještě najdeme kvetoucí stromy, pokud je ovšem neponičil mráz.


Prozatím se s vámi loučím a přeji příjemný páteční večer a krásný slunečný víkend!







Moravské Toskánsko v druhé polovině dubna

28. dubna 2016 v 20:10 | Hanka |  Příroda ČR

22. dubna jsme uskutečnili v pořadí šestý výlet na jižní Moravu během necelých pěti týdnů. Přestože je na Břeclavsku a Hodonínsku krásně, už by to chtělo nějakou větší změnu.
Tentokrát jsme jeli na předem vytipované místo vyzbrojeni stativy. Přítel pořídil, na rozdíl ode mě, velice kvalitní fotografie. Já už nějak blbnu, místo abych si na foťáku nastavila větší hloubku ostrosti, nechala jsem clonu, při které fotím z ruky. Navíc je můj stativ lehký a ve větru dost nestabilní.
Na malých fotkách se tohle všechno naštěstí moc neprojevuje.


Na několika následujících záběrech jsou kapličky, které jste u mě už viděli ...





... chodili jsme a popojížděli po silničce a fotili další místa, která se nám líbila ...



... fotila jsem bez oblohy a zaměřila se hlavně na skupinky stromů ve zvlněném terénu ...



... byli jsme zabraní do fotografování, když jsme uslyšeli křik, vlastně spíš řev. Po silničce jel na kole nějaký ovíněný domorodec a hukákal na nás něco v tom smyslu, co tam děláme a ať táhneme odkud jsme přišli. Můžu vám říct, že jsem v životě neslyšela tolik šťavnatých výrazů pohromadě, jako na nás vychrlil onen cyklista. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou, ale spíš pobaveně ...



... nenechali jsme se zastrašit a fotili v klidu dál ...



... po chvíli se začali objevovat další fotografové, a to čeští i zahraniční. Mezi nimi i Japonci se špičkovým vybavením ... jak taky jinak ...



... a náš cyklista jel znovu kolem z druhé strany. Tentokrát to slízli i Japonci, ti však naštěstí nerozuměli, co na ně huláká. Nelenila jsem a na milého pána zavolala, jestli by mohl zastavit, že bych si s ním ráda promluvila. Nejenže nezastavil, ale ještě mě počastoval několika vybranými slovy a jel dál. To už jsem se nahlas smála ...



... a co myslíte, domorodec jel kolem nás dotřetice za vykřikování: "Áááá, tady jsou další ..." a k tomu opět spousta šťavnatých výrazů. "Nejsme další, jsme pořád ti samí!" křikla jsem na něho a vyzvala ho, aby slezl z kola. Kupodivu uposlechl, a tak jsme se dali do řeči. No, řeč to byla z mé strany, z jeho spíš výhrůžky a nadávky ...



... nakonec se mi podařilo onoho dobrého muže (zhruba v mém věku) zpacifikovat a dopadlo to tak, že nás upřímně zval na skleničku. Pak už jsme se bavili normálně a dokonce se i smáli. Pořád tvrdím, že na jižní Moravě žijí srdeční lidé a k tomu přidávám, že umějí i pěkně od plic nadávat, což patří k věci. Smějící se Na skleničku jsme nešli, přítel jako řidič nemohl a já nepiju nic, v čem je třeba jen stopa alkoholu ...



... tak to bylo takové malé zpestření, po kterém jsme se přesunuli na jiné místo a nafotili poslední snímky z "Moravského Toskánska". Ukážu vám je zítra a pak už snad dám s jižní Moravou pokoj. Stejně pořád lezu do rajónu Patrikovi (Frypat) a "kradu" mu záběry.




Pro dnešek se s vámi loučím a přeji příjemný večer!








Kostel ve Svatobořicích-Mistříně

27. dubna 2016 v 21:21 | Hanka |  Církevní stavby

Osud Mistřína byl pohnutý. Dosvědčuje to skutečnost, že se dnes nachází už na třetím místě. Poprvé se o Mistříně zmiňují listiny v roce 1228 jako o osadě věnované Přemyslem Otakarem I. opatství kláštera velehradského. V té době stával jižněji v místě zvaném "kostelíky", nalézal se v něm i románský kostelík. Později byla při válečných událostech ve středověku, kromě kostelíka, ves dvakrát zcela zničena a poté přeživším obyvatelstvem obnovena na jiném místě. V 18. století, kdy již ves stála na svém dnešním místě, v ní byl založen nový barokní kostel, který byl dne 2. července 1743 na svátek Navštívení Panny Marie vysvěcen. Po dokončení současného farního kostela se hřbitovem již původní románská stavba ztratila svůj význam a v roce 1784 byla zbořena. Kostel byl i se svým okolím nedávno nově zrekonstruován.

























Modré hory - krajina u Kobylí

26. dubna 2016 v 20:10 | Hanka |  Příroda ČR

Malebná jihomoravská vinařská obec Kobylí je rozložena v mírně zvlněné krajině. Na upravených svazích se pěstuje hlavně vinná réva, meruňky a broskve. Dědina bohatá folklórem zve k posezení u skleničky vína i k zamyšlení nad stále rychlejším během života. Žije se tu klidněji, možná skromněji, zkrátka jinak než ve městě. I proto stojí za to Kobylí a jeho okolí navštívit.
Kobylí je jednou z pěti obcí, které patří do svazku Modré hory na Břeclavsku.

My se zastavili nedaleko Kobylí a ze silnice fotili svahy se sady a vinicemi ...





... u silnice fotím strašně nerada, nedělá mi dobře, když mi za zády sviští auta ...





... co bych ovšem pro pár pěkných záběrů neudělala ...







... tak jsem pěkně pochodovala kolem silnice a fotila ...





... u Kobylí jsme se zdrželi jen asi čtvrt hodiny ...





... byla jsem ráda, když jsme ze silnice vypadli, jeden nikdy neví. Mrkající





Zítra se podíváme o kousek dál.


Pro dnešek se s vámi loučím a přeji hezký večer!






Jarní momentky

25. dubna 2016 v 21:12 | Hanka |  Rostliny

Máloco se vyrovná toulkám jarní krajinou, když se příroda probouzí po zimním spánku. Sluníčko už má sílu, ptáci zpívají, na stromech raší pupeny a první květy, mezi suchým listím se objevují květiny, včelky opouštějí úly a vydávají se na sladkou pastvu ... a fotografové mají žně.

Do dnešního článku jsem vybrala přírodní momentky, které jsem nafotila v sobotu a dnes za silného ledového větru ...



... mám ráda svěží jarní zeleň, podle mě je nejhezčí od poloviny do konce dubna ...





... mahonii (prostřední snímek) jsem objevila v lese poměrně daleko od civilizace ...



... červené šištičky modřínu patří mezi nejhezčí jarní "omladinu" ...



... podařilo se mi docela slušně vyfotit i mravence, který se proplétal mezi smrkovými bodličkami ...









... k jarním motivům určitě patří i jehňátka a kůzlátka, což je takový bonus v dnešním "rostlinovém" článku.



To je pro dnešek všechno a zítra se na chvilku zastavíme na jižní Moravě v Modrých horách.


Užijte si příjemný pondělní večer!






Velké Pavlovice - kostel Nanebevzetí Panny Marie

24. dubna 2016 v 21:21 | Hanka |  Církevní stavby

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velkých Pavlovicích na Břeclavsku je nejvýznamnější kulturní památkou města. Byl vystavěn v barokním slohu v letech 1670-80 za finanční pomoci hraběte Bedřicha z Oppersdorfu. Kostel byl původně bez věže, později byla přistavěna menší dřevěná a teprve v roce 1883 byla postavena dnešní 35 m vysoká věž a do ní zavěšeny zvony. Nad vchodem do kostela dominuje reliéf hrabat z Oppersdorfu. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie je kopií obrazu italského mistra Domenicheniho. Před vchodem stojí sousoší Piety a socha sv. Jana Nepomuckého.

Kostel jsem vyfotila nejprve v protisvětle a s vykukujícím sluníčkem ...





... využila jsem krásného slunečného počasí a focení kostela si náležitě vychutnala. Následující snímky jsou pořízeny z ulice přes zeď hřbitova ...





... na hřbitov jsem vešla bránou, která je vidět na prvním snímku po levé straně. Na druhém snímku je pohled na bránu ze hřbitova ...



... dále jsem fotila kostel ze hřbitova ...





... opravená bílo červená stavba vypadala pod modrou oblohou úžasně ...













... několik posledních záběrů jsem pořídila opět z ulice, ale z druhé strany.





Kostel ve Velkých Pavlovicích jsem fotila při našem výletu v pátek 22. dubna.

Na zítřek mám připravené záběry z přírody a nebudou z jižní Moravy. Musím trochu střídat témata a místa.



Užijte si příjemný nedělní večer a do nového týdne vám přeji úspěšné pohodové dny!





Pozdní odpoledne a večer na Hodonínsku

23. dubna 2016 v 21:42 | Hanka |  Západ slunce

Když jsem si na internetu přečetla, že "Moravské Toskánsko" vyhledávají fotografové z různých koutů světa, moc jsem tomu nevěřila. Před týdnem v sobotu jsem se však přesvědčila na vlastní oči, že to tak opravdu je. V podvečer jsme zajeli na jedno pěkné místo a k našemu překvapení, přiznám se, že dost nemilému, tam stálo několik aut s cizími SPZ a kolem lidí jako much. Podle značek a hovoru zavítali na jižní Moravu Angličani, Němci, Poláci a Slováci vyzbrojení fotoaparáty a stativy. My jsme stativ neměli, takže jsme fotili jen z ruky, což se podepsalo na kvalitě některých fotografií, tedy mých fotografií, abych to uvedla na pravou míru.
To by na úvod stačilo, podívejte se raději na poslední záběry ze soboty 16. dubna ...



... na jižní Moravě je řepka v plném květu a velice nelibě zavání ...



.... fotila jsem hlavně oblohu se zapadajícím sluncem, které se neustále schovávalo do mraků ...













... takhle vypadala podvečerní krajina na východě ...



... tohle je opět západ a zároveň místo, jehož snímky jsou k vidění ve spoustě různých záběrů na internetu. Kvůli této skupince stromů pod zvlněným polem fotografové doslova šílí. Ono není divu, jenže na focení musí být ideální podmínky a dobré vybavení, což jsme neměli ...



... jiné místo osvětlené zapadajícím sluncem ...



... a dále už jenom postupující západ slunce.







Sobotu 16. dubna máme tímto za sebou. Zítra vám ukážu, co jsem vyfotila během včerejšího výletu.


Užijte si pohodový sobotní večer a příjemnou neděli!







Kostel sv. Jana Křtitele v Zaječí

23. dubna 2016 v 0:40 | Hanka |  Církevní stavby

Tento monumentální kostel se 43 m vysokou věží se nachází na nejvyšším místě v obci a vytváří nepřehlédnutelnou krajinnou dominantu. Byl zde v pozdně gotickém slohu vystavěn kolem roku 1508. Po požáru, kdy se z původní stavby dochoval pouze presbytář, byl v roce 1848 od základů přebudován a jeho dnešní podoba je dílem posledních stavebních úprav v letech 1912-13. Při této přestavbě byla za oltářem objevena podzemní chodba ústící do sklepení bývalé fary. Mohutné ostění na původní sakristii a střílnami osazené točité schodiště naznačují příslušnost objektu ke skupině tzv. opevněných jihomoravských kostelů.








Kostel se nedá dost dobře vyfotit jako celek, protože jsou na něm z obou stran doslova nalepené budovy ...



... fotila jsem tedy raději detaily ...



















... následující čtyři snímky kostela jsem pořídila z přilehlého hřbitova ...





... a ještě čtyři celkové záběry na zakončení.





Tyto fotografie a nejméně 500 dalších jsem pořídila při našem včerejším výletu. Vrátili jsme se v deset hodin večer, jak jsem předpokládala, proto jsem nestihla dát na blog nový článek. Dnes tedy budou dva.


Přeji vám dobrou noc s hezkými sny a na víkend krásné počasí!





Návrat do Svatobořic-Mistřína

21. dubna 2016 v 22:11 | Hanka |  Příroda ČR

Po dvou týdnech jsme se vrátili do Svatobořic-Mistřína. Vyhlédli jsme si tam totiž několik pěkných záběrů, na které před čtrnácti dny nebyl čas ani podmínky. Tentokrát jsme se v krajině u Svatobořic zdrželi delší dobu a fotili na různých místech.
Než jsme zaparkovali a vylezli z auta, pořídila jsem první snímek přes sklo ...



... podařil se mi jenom jeden záběr, a to ještě nijak kvalitní, protože bažant bleskurychle zmizel. Potom už jsem fotila jen krajinu ...







... kopečky, které vidíte v pozadí, je pravděpodobně nízké pohoří Ždánický les ...



... fotila jsem jej i před čtrnácti dny, ale za šera, tentokrát byly kopečky i krajina pod nimi pěkně nasvícené sluncem ...



... tyto záběry jsou pořízené z jiného místa, podvečerní sluníčko vykouzlilo krásné barvy ...



... "najdi straku" ... to myslím vážně, já o ní nevěděla, dokud jsem nestáhla fotky do počítače. Straku se snažím ulovit už hodně dlouho a stále se mi to nedaří. Tady mi sama vletěla do záběru, jenže byla moc daleko ... ale poznat je ...











... viditelnost nebyla minulou sobotu zrovna ideální, vzdálený obzor se utápěl v oparu, podvečerní sluníčko však dělalo divy a k tomu ty nádherné mráčky na obloze Překvapený ...





... následující fotka není podle pravidel, protože největší část zabírá obloha, jenže jsem prostě nemohla odolat ...



... poslední čtyři snímky jsem pořídila v záklonu, na obloze se totiž pořád něco dělo. Všimněte si zajímavého stroje na posledním snímku, nevěřila jsem svým očím Překvapený ...



... to je ze Svatobořic-Mistřína prozatím všechno.


Zítra má přítel dovolenou, takže si uděláme výlet už v pátek, dokud je pěkně. Nevím, jestli stihnu dát večer na blog článek, protože se určitě vrátíme dost pozdě.


Teď už se s vámi loučím a přeji dobrou noc!