Březen 2016

Viniční trať Velké Bílovice

31. března 2016 v 20:10 | Hanka |  Příroda ČR

Jak jsem včera slíbila, dnes nakoukneme do jedné velice pěkné malebné části Velkých Bílovic a potom se opět vydáme do krajiny mezi vinice.











Viniční trať s názvem "Nová hora" je jednou z osmi viničních tratí v katastru Velkých Bílovic. Netuším odkud kam sahá, fotila jsem prostě krajinu ...



... a k té krajině jsem přidala něco, co možná bude zajímat milovníky vína ...





... popis jednotlivých odrůd jsem ofotila z tabule na začátku trati ...





... aby byl článek zajímavější, proložila jsem pohledy do krajiny údaji o vínech, která kolem Velkých Bílovic zrají ...







... na tomto snímku je v pozadí vidět vrch Hradištěk s kaplí, kterou Bílovští zasvětili sv. Cyrilu a sv. Metoději - patronům víry, sv. Václavovi - patronovi České země a sv. Urbanovi - patronovi všech vinohradníků a vinařů ...











... a jsme u konce.



Zítra se vrátíme do Velkého Meziříčí.


Užijte si příjemný poslední březnový večer a pozor, zítra se nedejte nachytat!!! Překvapený




Počátek jara na Břeclavsku

30. března 2016 v 20:02 | Hanka |  Příroda ČR

Vzhledem k tomu, že neděle měla být podle předpovědi nejhezčím dnem velikonočních svátků, přesunuli jsme návštěvu přítelových rodičů na pondělí a v neděli vyjeli do přírody. Zamířili jsme opět na jižní Moravu.
Den byl opravdu jako malovaný, obloha téměř bez mráčku, sluníčko hřálo, jenom viditelnost nebyla nejlepší. To nám však ani trochu nevadilo.
Tentokrát jsme se pohybovali v okolí Velkých Bílovic.




Na Břeclavsku kvetou mandloně a švestky, stromy vypadají jako nevěsty ...















... na tohle už jsme všichni netrpělivě čekali ...





... na dalších záběrech jsou v pozadí vidět Pavlovské vrchy v oparu ...











To je prozatím všechno.
Zítra se podíváme přímo do Velkých Bílovic, ale jenom na skok.



Užijte si příjemný středeční večer!





Detaily z velkomeziříčského zámku

29. března 2016 v 22:11 | Hanka |  Zámky a zámecké parky

Dnes vám ukážu několik slíbených detailů z interiérů velkomeziříčského zámku.

Hlavní portál, kudy se dnes vchází do muzea ...







... znak jsem vyfotila na boku hlavní budovy ...



... kované mříže na bočních stranách hlavní budovy ...





... na těch jsem si trochu smlsla ...





... kašna se sochou koně na nádvoří ...



... několik kytiček z trávníku u kašny ...



... a úplně na závěr tahle krásná milá "tvářička" ...



... ze zámku je to všechno, z Velkého Meziříčí však nikoliv. Zítra se pro změnu podíváme do přírody a pak se opět do VelMezu vrátíme.


Po krásném, i když hodně větrném dni, přeji příjemný večer a klidnou noc!






Velké Meziříčí - zámek

28. března 2016 v 22:00 | Hanka |  Zámky a zámecké parky

V sobotu odpoledne jsme se rozjeli na Žďársko, ale jen několik kilometrů od Třebíče. Bylo docela hezky a my chtěli navštívit a vyfotit zámek ve Velkém Meziříčí. Byli jsme tam už několikrát, snímky však nemáme skoro žádné nebo jsou na kinofilmu.
Nějaké záběry už na blogu mám v červnu 2010. Tenkrát byl zámek značně oprýskaný, na dnešních fotkách je po opravě a vypadá skvostně. Pokud máte zájem, můžete porovnat - KLIK ...






... počasí celkem vyšlo, jenom jsme museli občas čekat, až se ukáže sluníčko. Na prvním záběru z následující dvojice bylo zrovna schované a je to hodně poznat ...



... do parku se nedá dostat, protože se jedná o soukromé vlastnictví, tak jsme šli podél plotu zvenčí a snažili se o nějaké solidní záběry přes křoví ...



... byla jsem v nevýhodě, přítel je vyšší, proto se mu přes plot fotilo snáz ...





... vrátili jsme se a vešli na nádvoří, které bylo zčásti osvětlené a zčásti ve stínu ...






... k zámku patří květinová zahrada, která je však nepřístupná ...



... trávník za plotem byl plný krokusů a kostatců, podařilo se mi najít skulinu v křoví a krokusy vyfotit ...



... pořídila jsem několik záběrů z nádvoří, některé jsou ve stínu a některé v protisvětle, jinak to prostě nešlo ...



Alois hrabě Podstatský-Lichtenstein (1905-1982) se oženil s hraběnkou Josefou Harrachovou (1905-2000) z Velkého Meziříčí a za 2. světové války podporoval partyzánské hnutí, což nebylo popíráno ani v dobách komunismu. Po roce 1989 byl zámek Velké Meziříčí rodu v rámci restituce navrácen (květen 1995). Současnými majiteli zámku a velkostatku Velké Meziříčí jsou děti Josefy a Aloise Podstatských-Lichtenstein František Karel (narozen 1933), Maria (narozena 1936) a Jan (narozen 1937).











... zámecké schody s bránou a průhledem do města ...



... potom jsme sešli do parku, kde se v malém rybníčku pěkně zrcadlila modrá obloha a věž ...







... za dobu, co jsme byli u zámku se změnilo světlo, proto jsem při odchodu pořídila ještě pár záběrů zvenčí ...





... dnes jsem to s fotografiemi opět přehnala, snad se vám však procházka kolem velkomeziříčského zámku líbila.
Zítra vám ukážu detaily, které jsem na zámku vyfotila. Je jich poměrně dost, proto je dám do samostatného článku.


Mějte se pěkně a užijte si příjemný sváteční večer!





Modré Hory - Vrbice

27. března 2016 v 23:45 | Hanka |  Ostatní památky

Před týdnem v sobotu jsme se na chvíli zastavili ve Vrbici. Vyfotila jsem si tam pár zajímavostí, třeba výklenkovou kapličku, která stojí poblíž kostela ...







... obec je známá svými vinnými sklepy, které jsou vyhloupené do pískovcového kopce i v sedmi patrech nad sebou. Mně se podařilo vyfotit jen dva sklípky, na víc jsem neměla čas ...





... další zajímavostí, kterou jsme ve Vrbici objevili, je Větřák, stojí na kopečku nad vinnými sklípky, ale nic jsem o něm nenašla ...







... tímto náš poslední zimní výlet končí.
Ve Vrbici jsem vyfotila ještě kostel, ten si však nechám do dalšího kola soutěže u VendyW.

Zítra vám ukážu, co jsem vyfotila včera při našem prvním jarním výletu.



Přežijte ve zdraví a pohodě Velikonoční pondělí!
Děvčatům přeji výprask pouze symbolický a chlapcům bohatou pomlázku!

Teď už se s vámi loučím a přeji dobrou noc.






Krajina s vinicemi u Vrbic

26. března 2016 v 22:00 | Hanka |  Příroda ČR

Obec Vrbice se nachází v okrese Břeclav asi 12 km východně od Hustopečí. Malebná vesnice v srdci Modrých Hor je druhou nejvýše položenou obcí na Břeclavsku.

Poblíž této obce jsme zastavili při našem výletu 19. března nejdřív a později odpoledne jsme se k ní zase vrátili. Nafotila jsem trochu jiné snímky, zaměřila jsem se víc na detaily ...















... dominantou obce je farní kostel sv. Jiljí ...









... už se připozdívalo a my měli v plánu mrknout ještě do vesnice ...



... poslední záběr ...



... a pokračování zase zítra.


Užijte si příjemný sobotní večer a krásnou slunečnou velikonoční neděli!





Zvlněná jihomoravská krajina

25. března 2016 v 22:55 | Hanka |  Příroda ČR

Na dnešních fotografiích neuvidíte žádné vinice, nejvýš někde na obzoru, zato vám ukážu zvlněná pole jižní Moravy, která mě doslova fascinují a rozhodně nejsem sama.
Vzhledem k tomu, že jsme na Břeclavsku a k polím se toho moc napsat nedá, vybrala jsem z internetu dvě pověsti, které se k této končině naší vlasti vztahují.



Nový mlynář, němčický mlýn a víly

Na západním okraji Velkých Němčic býval mlýn. Vodu pro pohon přiváděla strouha ze Svratky, takže pokud nebyla zvlášť nízká voda, mohlo se pokojně pracovat. Kdysi tam žil docela osaměle starý mlynář.
Když zemřel, vzal to po něm Dušan - syn mlynáře z Nosislavi, protože tam už jich bylo na obživu zbytečně mnoho. Do Němčic si s sebou vzal samozřejmě i manželku a již dospělé děti - což už vlastně nejsou žádné děti.
"Práce tade bude dost, místa také, tak co?" uvažoval Dušan. Bohužel již první noc je probudil hrozný hluk, dupání a jakési kvílení podél náhonu až ke Svratce.



"Panebože, co se to děje?" žasl nový mlynář. "Snáď to nésá nejací lápežníci?!" Opatrně vykoukli ven. Na obloze svítil měsíc a kolem náhonu se v slabém svitu proháněly bílé víly na jelenech a srncích. Rodinka ustrašeně ustoupila dovnitř. "Pan staré" zašeptal:
"To je nadělení! Teď už chápo, proč bél bývalé mlynář sám."
Stejné povyražení či zábavu si udělaly půvabné vodní dívky i v následujících nocích. Dušan v Němčicích nevěděl o nikom, kdo by mu poradil, co dělat.
"Počkáte tade, já se do zeptat tatika do Nosislavi."
Otec, starý zkušený mlynář, pokýval bělovlasou hlavou: "No, meslím, že sem ti vo tym už nekdy vekládal, že tam kolem mléna jezdijá víle. Asi´s jako decky nedávál pozor. Tak podivé: sá to docela hodný vodní víle. Nech jich, ať si dělajá, co chcá. Nevoléte na nich a hlavně jich nejak neurážéte. Muhle be se mstit. Taklé bude aspoň pokoj."



Bezradní obyvatelé němčického mlýna tedy dodržovali alespoň ty dobré rady. Pokud lehkonohé děvy neproháněly svoje dopravní prostředky, tak vesele, táhle zpívaly na břehu řeky, jako když slavík nad ránem opěvuje celý svět.
Jednoho dne se ženil mlynářův prvorozený syn Jan. Tu noc bílé víly nijak neřádily, pouze tančily na břehu Svratky v trávě, pěkně v kruhu, sice jemně, zlehýnka, jako když letí pavučina na sklonku léta, ale zároveň velice smutně, beze zpěvu.
"To sá věci!" divil se té změně Dušan.
O půlnoci všechny přízračné dívky zmizely. Zůstal po nich jenom kruh pošlapané trávy, která později o to více vyrostla. Od té doby se už nikdy neobjevily.






O tom, proč se v Podyjí daří vínu

Před mnoha staletími byla Dyje malým potůčkem. V parných letních dnech se její koryto vypařovalo a voda se držela jen v zastíněných tůních. Lidé říkali, že ji slunce vypilo.
Často se rty okoralými žízní vzhlíželi k nebi, jestli se snad na obzoru objeví spásný mrak nesoucí vydatný liják. Ale sluníčko se jen smálo a žíznivě sálo poslední kapky vody z řeky.
Jednoho roku to bylo zvláště zlé. Mnoho týdnů byla obloha bez jediného mráčku, ani lísteček se nepohnul. Lidé podél Dyje byli zoufalí. Věděli, že je zase čeká hladová zima. Hledali proto útočiště u vládce hromů a blesků Peruna.



Ten si v duchu přiznal, že je bídou lidu v Podyjí vinen sám. Řekl si: "Kdykoli vypustím na zemi své hromy a blesky a vyleji z mraku déšť, všechno se osvěží. Jen na tu malebnou Dyji vždycky nějak zapomenu. Není divu, že sama potom živoří. Těch několik malých přítoků ji neuživí. Musím se na ty ubožáky v Podyjí podívat a nějak jim škodu nahradit. A za tu svízel, kterou museli tolikrát protrpět, jim dám k osvěžení nápoj, který bude žhavý jako slunce, a přece chladivý."
Perun pokynul rukou, nebe se zastřelo mraky a v okamžiku proudy vody hasily žízeň vyprahlé půdy kolem Dyje. A hle! Z půdy začaly vyrůstat svěží keře s kypivou zelení listů, jejichž šlahouny se hadovitě ovíjely okolo tyčí a mezi listy probleskovaly na slunci hrozny plné sladké, chladivé a perlivé šťávy. Lidé ze širokého okolí v údivu hleděli na zázrak, který změnil jejich vyschlá políčka na svazích kopečků podél Dyje.










Více pověstí najdete na těchto stránkách.






Po dnešním dost nevlídném dni vám přeji dobrou noc a na zítřek sluníčko a pohodu!





Návrat do Modrých Hor

24. března 2016 v 22:55 | Hanka |  Města a obce ČR

Dnes se vracíme na jižní Moravu do Modrých Hor mezi vinice, kde jsme byli poslední zimní den, tedy v sobotu 19. března.
K fotografiím nebudu psát žádné komentáře, doprovodím je však citáty a příslovími o víně.


Latinské přísloví "In vino veritas - ve víně je pravda" znáte určitě všichni.



Ve víně je pravda, poví se to snadně,
kde však chceš ji hledat? Hledej ji až na dně!
Mikuláš Dačický z Heslova



Nepijeme proto,abychom upadli,
ale proto ,abychom se povznesli.
Perské přísloví



Nestarám se, kam teče voda,
nepřijde-li do vína.
G. K. Chesterton



Jistě může člověk pít příliš,
ale nikdy nepije dost.
G. E. Lessing



Ten není hoden vína, kdo pije víno jako vodu.
F. Bodenstendt



K lidskému štěstí a k úsměvné pohodě
patří prostřený stůl, víno, přátelé a hudba.
Homér



Víno je mezi nápoji nejušlechtilejší,
mezi léky nejchutnější,
mezi pokrmy nejpříjemnější.
Plutarchos



Kdo pije neví, jak víno škodí,
kdo nepije neví, jak víno prospívá.
Japonské přísloví



Všechny peníze světa nemají takové ceny,
jako v pravou chvíli pohár nejlepšího vína.
Čínské přísloví



Tohle je záběr, který se trochu vymyká, proto k němu žádný citát ani přísloví psát nebudu.



Víno je bohatým pramenem lyrismu
a dodává duchu lehkosti, která mu dovoluje
povznést se nad malichernosti.
P. Soupault



Když vchází víno, odcházejí tajnosti.
Arménské přísloví



Sklenice vína člověku dobře poradí.
Francouzské přísloví



Piju, protože mám příležitost,
a někdy proto, že už nemám
žádnou příležitost.
S. M. Cervantes


Citáty jsem opsala ZDE.


Pro dnešek se s vámi loučím, přeji dobrou noc a příjemné prožití svátečních dnů!






Poslední záběry z Olomouce

23. března 2016 v 22:33 | Hanka |  Města a obce ČR

Dnes tedy končí naše procházka po hanácké metropoli. Jsem docela ráda, protože už to chce změnu.
Tak jdeme na to.

Proti chrámu Panny Marie Sněžné, jsme objevili kresbu císaře v nadživotní velikosti. Je podobný Janu Werichovi, tak jsem si řekla, že by to mohl být císař Rudolf II. Všimněte si, co drží v ruce Překvapený ...



... detail dveří od jednoho průchodu ...



... to je on, ale neprošli jsme jím, pořídila jsem odtud jen pár docela zajímavých záběrů ...



... budova proti kostelu sv. Mořice ...



... pohled na náměstí se sloupem Nejsvětější Trojice od radnice ...



... nábřeží proti pravoslavnému chrámu sv. Gorazda ...



... bohužel však nevím, co je to za budovy ...



... stejně se mi nejvíc líbila vrba ...







... přešli jsme most a dostali se k pedagogické fakultě, proti níž jsem ještě vyfotila tyhle krásné detaily ...





... tímto Olomouc opouštíme, abychom se zítra mohli vydat na jižní Moravu.


Přeji vám pěkný zbytek večera a dobrou noc!







Katedrála sv. Václava v Olomouci

22. března 2016 v 21:12 | Hanka |  Církevní stavby

Katedrála svatého Václava je poslední církevní památkou, kterou jsem v Olomouci vyfotila. Pro představu jsem pořídila zdálky aspoň dva snímky a dál už jsem fotila jen detaily ...







Katedrála sv. Václava se svým dvouvěžovým průčelím patří neodmyslitelně k panoramatu Olomouce. Jižní věž, vysoká přesně 100,65 metrů, je nejvyšší kostelní věží na Moravě (a druhou nejvyšší v ČR). Halové trojlodí kostela vychází z původní středověké dispozice.







Stavbu katedrály zahájil olomoucký údělný kníže Svatopluk v letech 1104-1107. Pokračoval v ní jeho syn Václav, který stavbu před svou smrtí předal biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Ještě nedokončená stavba byla vysvěcena v roce 1131. V roce 1141 byla dokončena a stala se biskupským kostelem. Původní trojlodní románská bazilika prošla četnými úpravami a přestavbami. Po požáru v roce 1265 byla katedrála kompletně přestavěna a získala gotickou podobu.











... nevěděla jsem, co fotit dřív, možností bylo nekonečné množství ...







... nezbytná klika a detail kování ...



... chrám byl otevřený, ale měli jsme opět smůlu, jednak byla uvnitř tma, jednak se do chrámu nahrnul snad celý vlak Poláků i s knězem, který odsloužil krátkou mši. Fotit se tedy nedalo, podařily se mi pouhé dva snímky ...



... raději jsme zmizeli, aby nás dav neobklíčil a neodvezl s sebou do Polska Překvapený ... venku jsem pořídila ještě dva záběry z boční strany ...



... dnes jsem na vás nahrnula větší množství fotografií, zítřejší článek už bude kratší. Ukážu vám několik posledních záběrů z Olomouce, které se mi jinam nehodily.


Přeji vám příjemný úterní večer a na zítřek aspoň trochu sluníčka!