Září 2015

Další jeřabiny a břízy pro Jarmilku

30. září 2015 v 20:30 | Hanka |  Příroda ČR

Při projíždění Vysočinou jsme objevili několik jeřábů rostoucích na louce. Jeřáby totiž rostou většinou kolem silnic nebo v houští, kde se nedají pořádně vyfotit ...











... podařilo se mi najít a vyfotit i několik nepoškozených bříz, což je skoro zázrak ...





... milovníky bříz je mezi vámi poměrně dost, tyhle břízky bych však moc ráda věnovala Jarmilce ...



... to ovšem neznamená, že by se na ně ostatní nesměli podívat Mrkající ...



... no, a tím končí namátkové zastávky. Od zítřka začnu zveřejňovat ucelené soubory snímků. Fotografií z 19. září mám dost na další tři články.


Užijte si příjemný večer posledního září ... do nového měsíce vám přeji samé skvělé dny!







Malá dávka romantiky

29. září 2015 v 23:32 | Hanka |  Příroda ČR

Pokračujeme v toulkách po krajině Vysočiny v sobotu 19. září.

Dnes vám chci ukázat několik romantických záběrů, které jsem v průběhu odpoledne zachytila.


Osamělá chaloupka mezi stromy u cesty vypadala zdálky hodně romanticky ...





... romantiku trochu kazil štěrk na cestě, ale to se dá při dobré vůli přehlédnout ...



... zblízka už chaloupka tak romanticky nevypadala ... nebo ano? ... jak pro koho, pro mě určitě, i když byla na spadnutí ...





... jinde proti nám jel koňský povoz s mladým kočím a třemi dětmi ...





... vyfotila jsem je několikrát a docela jim záviděla ...



... míjeli jsme ohradu se dvěma koňmi, pásli se na vzdálenější straně, ale když jsem vystoupila z auta a šla k ohradě, v tu ránu byli u mě, zvědavci ...



... ten světlejší se nechal pohladit, bohužel, nic na zub jsem pro koníky neměla ...



... projížděli jsme malou vesničkou, když tu se z jednoho domku vyřítili dva roztomilí pejsci-štěňata a rovnou pod kola našeho auta. Naštěstí jsme jeli krokem, takže jsme včas zabrzdili a pejskům se nic nestalo. Samozřejmě jsem si je musela vyfotit, jenže to bylo hodně obtížné. Zblízka se mi jakž takž podařil jen tento jediný záběr, pejsci byli totiž jako vítr a navíc hrozně zvědaví. Jeden z nich nám dokonce nastoupil do auta, protože jsem za sebou nezavřela dveře, to jsem však nestačila cvaknout ...



... no, a pro dnešek je to opět všechno, pokračovat budeme zase zítra večer.


Loučím se s vámi a přeji dobrou noc!






Projekt 12 IX - lidé na ulici

29. září 2015 v 22:44 | Hanka

Tohle téma pro mě bylo velice obtížné, protože strašně nerada fotím lidi. Připadá mi, že zasahuji do jejich soukromí nepatřičným způsobem a navíc teď ještě fotografie zveřejním. Co naplat, jednou jsem se pustila do "Projektu 12", tak musím něco překousnout. Jen doufám, že někdo z lidí na fotkách nepřekousne mě! Křičící




Přiznám se, že jsem některé snímky pořídila za jízdy z auta ...





... nevěstě fotografování nevadilo ...



... na tyhle snímky nejsem vůbec pyšná, zde jsem doslova zneužila toho, že paní odpočívala. Fotky jsem raději ztmavila a odbarvila, kdo však tuto ženu zná, stejně ji na záběrech pozná ...



... tihle dva rybáři nejsou na ulici, nýbrž na návsi, což by snad nemuselo vadit ...



... a úplně nakonec jedna siesta v podhradí, to je spíš taková třešnička na dortu. V tomto případě jsem vůbec neměla zábrany ...



... fotografie nejsou ani vtipné, ani nápadité, přesto však považuji téma za splněné a jsem ráda, že ho mám za sebou. Mrkající


Zatím se s vámi neloučím, protože dám na blog ještě fotografie z výletu.




Krajina pozdního léta

28. září 2015 v 20:20 | Hanka |  Příroda ČR

O týden později, v sobotu 19. září odpoledne, jsme si pro náš kratší výlet zvolili Vysočinu. Neměli jsme v plánu nic určitého, ale zamířili jsme do okresu Žďár nad Sázavou.
Dnes bych vám ráda ukázala několik záběrů krajiny, kterou jsme projížděli.


Nejdřív rybník u Dolní Rozsíčky v protisvětle ...



... a kus okolní krajiny, kterou jsem fotila hlavně kvůli nadýchaným obláčkům ...



... potom jsme se prošli údolím říčky Bobrůvky pod Mirošovem ...





... dva záběry proti sluníčku se stíny stromů ...



... na jiném místě nám padlo do oka "pruhované" pole a o kus dál cesta vinoucí se mezi poli ...





... potom jsme navštívili místa, jejichž fotografie vám ukážu v samostatných článcích. Navečer jsem vyfotila ještě několik záběrů krajiny v protisvětle ...







... to je prozatím všechno, pokračovat budeme zase zítra.



Přeji vám příjemný sváteční večer!







Večer na Pálavě u Strachotína

27. září 2015 v 22:44 | Hanka |  Západ slunce

V sobotu 12. září jsme naposledy zastavili u obce Strachotín, která leží na severním břehu dolní Novomlýnské nádrže. Projeli jsme sklepní ulicí, kde jsou na jedné straně malebné domky s vinnými sklepy a na druhé Strachotínský rybník, nechali jsme auto stát na konci ulice a šli dál po cyklostezce k prostřední nádrži ...



... při naší poslední návštěvě ještě stál ve vodě prostřední nádrže holý strom, teď už z něho zbyl jenom pahýl obrostlý roštím ...



... nás však zajímal hlavně pohled na západ. Počasí vyšlo opět skvěle a západ slunce, kvůli kterému jsme ke Strachotínu jeli, se náramně vydařil ...



... jak vidíte, bylo už hodně šero, a tak mi sestup k vodě po kamenitém břehu dal pořádně zabrat. Vůbec jsem neviděla, kam šlapu, noha mi každou chvíli vjela do nějaké škvíry, no, co vám budu povídat, mám asi víc štěstí, než rozumu ...



... kvůli těmto záběrům jsem prostě musela trochu riskovat ...



... sluníčko zapadlo a my jsme se pomalu vraceli nazpět k autu ...



... úplně nakonec jsem pořídila několik záběrů z hráze mezi Strachotínským rybníkem a prostřední nádrží. Skvrny na snímku uprostřed jsou netopýři. Nad vodou i nad námi jich poletovalo celé hejno. Snažila jsem se nějakého vyfotit, ale jsou strašně rychlí. Jeden mi dokonce proletěl pár centimetrů před nosem ...



... poslední záběr, to už na obloze převládala růžová barva a byla skoro tma ...



... pak jsme, ač velice neradi, nasedli do auta a jeli k domovu. Výlet na Pálavu se nadmíru vydařil, byli jsme unavení, ale náramně spokojení.

Co dám na blog zítra zatím nevím, ale mám z čeho vybírat.


Teď už se s vámi loučím a přeji dobrou noc a krásně prožitý zítřejší sváteční den!






Paraglidy na Pálavě

26. září 2015 v 22:33 | Hanka |  Reportáže

Opustili jsme Sirotčí hrádek a zajeli k Pavlovu na odpočivadlo, kde jsme si dali svačinu a přitom pozorovali rojení paraglidů. Fotit jsem je nejdřív nechtěla, ale pak mi to nedalo a pár snímků jsem přece jenom nacvakala.


Nejdřív jeden proti slunci, do záběru se mi všechny paraglidy ani nevešly ...



... paraglidisté přistávali přímo proti nám přes silnici. První přistání jsem nechytla, ale pak už jsem to stíhala ...



... snímky za moc nestojí, prostě je berte jenom jako reportáž ...



... stáli jsme proti zřícenině Dívčí hrady, což jste určitě poznali ...



... záběry jsou pořízeny v podvečer a v protisvětle, s fotkami se nic moc nedalo udělat ...



... na posledním paraglidu, který jsem sledovala, letěla žena ...



... přesunuli jsme se na jiné místo a nafotili záběry, které vám ukážu zítra.


Prozatím se s vámi loučím a přeji dobrou noc a krásnou slunečnou neděli!






Pálava ze Sirotčího hrádku

25. září 2015 v 22:44 | Hanka |  Příroda ČR

Dnes vám ukážu záběry pálavské krajiny, které jsem nafotila ze Sirotčího hrádku jako z rozhledny.


Na prvních dvou fotografiích a v koláži je pohled na obec Klentnici, odkud jsme na Sirotčí hrádek šli ...







... další obce se nesnažím určovat, abych nepsala nesmysly ...

Patrik to na Pálavě zná, takže mi napsal, o jaké obce se jedná - mnohokrát děkuji a cituji: "Na prvním nepopsaném snímku je obec na obzoru Zaječí a pod hrází Milovice. Na dalších dvou snímcích je Perná."







... na tomto snímku jsou vpravo vidět Dívčí hrady - Děvičky - a na obloze paraglidy ...





... pohled z okna na jižním skalisku na první fotce ...



... a ještě jednou obec Klentnice se skalisky v popředí ...



... poslední záběr shora ...



... a ten úplně poslední jsem pořídila až pod Sirotčím hrádkem na zpáteční cestě ...



... tímto se loučíme s malebnou zříceninou i se širšími záběry krajiny, ale na Pálavě ještě dva dny zůstaneme.



Užijte si příjemný páteční večer, hlavně však skvělý prodloužený víkend!






Na Sirotčím hrádku

24. září 2015 v 22:11 | Hanka |  Hrady a tvrze

Včera jsem vám ukázala Sirotčí hrádek na fotografiích pořízených z louky a dnes se vyšplháme po skalách nahoru a prohlédneme si zbytky hrádku zblízka ...



... cesta, po které jsme kousek šli, dál už byly jen hladké vápencové skály ...



... po výstupu jsme nejprve uviděli jižní bok jádra hradu ...







... k Sirotčímu hrádku se váže velice smutná pověst ...

Na hradě působil jako kastelán rytíř Čičos, který patřil k řádu templářů. Když se mu měl narodit syn, přišel Čičosovi povolávací rozkaz jeho řádu. Kvůli narození syna však Čičos odmítl. Nedlouho na to se na hrad dostavil komtur, kterého Čičosova žena Růžena požádala, aby šel nově narozenému dítěti za kmotra. Podle tradičního zvyku jméno dítěte vybírá právě kmotr. Komtur nabídku přijal a dal dítěti jméno Orphanus (sirotek). Po narození dítěte dal komtur popravit Čičose za zradu řádu a učinil tak Orphana skutečným sirotkem. Poté nechal popravit všechny obyvatele hradu (až na jednoho), zatímco vdově po Čišosovi puklo srdce žalem. Komtur z hradu odjel a Orphana vzal s sebou. Ten, když se po letech na hrad vrátil, nalezl tam jediného člověka - starce, kterému se kdysi podařilo uniknout komturovu hněvu. Když mu stařec převyprávěl, co se tehdy s jeho rodiči stalo, Orphanus zešílel a od té doby má po nocích jezdit na koni z hrádku na Turold (přírodní rezervace severně od Mikulova).










... když jsem se tak plahočila po skalách, najednou mi zavrčelo nad hlavou letadlo, tak jsem ho cvakla taky ...



... v jednom místě jsou kameny tak ohlazené, že se po nich nedá jít, proto je ve zdi na přidržení řetěz přitlučený dlouhými hřeby (na fotce vpravo), některé z nich jsou však vyviklané, nechtěla bych vidět, až se uvolní Překvapený ...



... zeď na jižním skalisku vysoká 8 m a silná až 2,5 m s jedním okenním otvorem (vlevo) ...



... na první fotografii je pozůstatek paláce se třemi okenními otvory - úzká západní část, tři patra nad sebou s valeně klenutými chodbičkami ... na dalších dvou vidíte skalní okno nepřístupné části hrádku ...



... co se týká zříceniny hradu, jsou to všechny fotografie, které jsem vám chtěla ukázat. Zítra se ještě podíváme, jak vypadá Pálava z výšky Sirotčího hrádku.


Přeji hezký pozdní večer a dobrou noc!






Pod Sirotčím hrádkem

23. září 2015 v 20:20 | Hanka |  Hrady a tvrze

Sirotčí hrádek je jednou z nejhezčích a nejromantičtějších hradních zřícenin. Zřícenina hradu Sirotčí hrádek stojí na severovýchodním výběžku Stolové hory v Pavlovských vrších nad vsí Klentnice na Břeclavsku. Hrad byl vybudován na dvou strmých vápencových skaliscích oddělených hlubokou roklí. Na přístupnější jižní části stával nepravidelný, přibližně trojúhelníkový, blokový palác, do kterého se vstupovalo přístavkem na jižní straně. Na východní straně byla do skály vyhloubena cisterna. Palácové zdivo se dochovalo do výšky asi 8 metrů. Palác byl se severní částí hradu na protilehlém útesu spojen zřejmě mostem nad nejužší částí rokle. Na tomto druhém skalisku se dochovaly pouze základy obvodových zdí a spodní část hranolové věže.



Na fotografování této nádherné zříceniny jsme měli to nejlepší počasí, jaké si lze přát. Vápencové skály a zbytky hradu v kombinaci s modrou oblohou vypadaly úžasně ... kromě toho rostly na louce hlohy obsypané červenými plody ...





... vzhledem k tomu, že den byl opravdu krásný, vyrazily k Sirotčímu hrádku doslova davy lidí. Sice jsme s tím počítali, ale radost jsme z toho rozhodně neměli. Každou chvíli se nám někdo pletl do záběru, rodiny s dětmi se rozložily na louce a vůbec jim nevadilo, že kolem nich někdo chodí. Tentokrát jsem tedy fotila i lidi, protože jsem neměla trpělivost čekat, až někdo uhne ze záběru. Musím konstatovat, že tam bylo pár hodně otrlých jedinců ...









... chodila jsem po louce a fotila zříceninu z různých úhlů a vzdáleností tak, jak to obvykle dělám ...





... sluníčko do nás pralo docela nemilosrdně, při fotografování však člověk tyhle drobné nepříjemnosti tak moc nevnímá ...





... dnes jsem vám ukázala jen fotografie z louky s celkovým pohledem na Sirotčí hrádek. Nafotila jsem tolik záběrů, že mi vystačí ještě na další dva články. Zítra se vyšplháme po skalách nahoru.



Přeji vám příjemný večer prvního podzimního dne!






Cestou na Sirotčí hrádek ...

22. září 2015 v 21:42 | Hanka |  Příroda ČR

... jsem zastavovala snad na každých padesáti metrech, rozhlížela se po kraji a fotila. Plynulá chůze je pro mě naprosto nemyslitelná, zvlášť do kopce.

Abych to však vzala od začátku. V sobotu 12. září dopoledne jsme se vypravili na další výlet. Den byl jako malovaný a my se rozhodli, že jej strávíme na Pálavě. Navrhla jsem prohlídku Sirotčího hrádku, což bylo přijato, a tak jsme jeli.
Sirotčí hrádek jsme už kdysi dávno navštívili, to jsem však ještě fotila na kinofilm.

Na celou naučnou stezku jsem si netroufala, proto jsme zaparkovali v obci Klentnice a vydali se nahoru ke zřícenině. Pro mého přítele byla cesta snadná, ale já jsem se do kopce vlekla dost pomalu a často zastavovala kvůli focení, hlavně však proto, abych se vydýchala.


Projděte se do kopce se mnou a koukněte, jaké záběry jsem cestou pořídila ...




... občas jsem se podívala zpátky a vyfotila cestu, po které jsme šli, a kopce na obzoru ...





... nebo jsem vyšla z lesní cesty na pole a fotila čelem vzad zase trochu jiné záběry ...









... na tomto snímku je vzadu vlevo vidět kousek jedné z Novomlýnských nádrží, která to je nevím, neb se v nich nevyznám ... podle komentáře č. 3 a 4 se jedná o Novomlýnskou nádrž - díky, Leni a JM!!! ...



... stoupali jsme stále výš, ale to už jsem nikam neodbočovala, protože se před námi objevila první vápencová skála. Příjemně mě překvapilo, že na posledním nejprudším úseku cesty byly dřevem vyztužené stupně ...



... cestou jsme potkali dost lidí, z čehož jsme vůbec nebyla nadšená, ale tak trochu jsem s tím počítala ...





... tak jsem se vyškrábala nahoru, víc vám toho však dnes neukážu. Sirotčí hrádek uvidíte až zítra.



Loučím se s vámi a přeji pohodový večer posledního letního dne!