Srpen 2015

Hrad a podhradí vTýnci nad Sázavou

31. srpna 2015 v 22:11 | Hanka |  Hrady a tvrze

Cílem naší cesty v pondělí 10. srpna bylo město Týnec nad Sázavou v okrese Benešov ve Středočeském kraji. Okresní město leží od Týnce 9 km jižně.

Jen v krátkosti z historie - Wikipedie:


Nás zajímaly především památky v Týnci. Jako první jsme navštívili hrad, který však byl opět zavřený. Fotili jsme tedy zase jen zvenčí ...



... zajímavosti z historie i současnosti hradu si můžete přečíst na ofocené tabuli nebo taky ZDE ...



... dva snímky, které jsem vyfotila proti slunci byly tak málo barevné, že jsem je raději odbarvila úplně a lehce natónovala ...



... z detailů na dveřích můžu nabídnout pouze tyto dva ...



... detailní pohled na nejstarší část hradu ...







... víc se z hradu zvenčí vyfotit nedalo, pořídila jsem však pár zákoutí z podhradí ...











... tohle tedy byla první památka, kterou jsem v Týnci nad Sázavou vyfotila. V příštích dnech uvidíte ty další.



Přeji vám pěkný zbytek večera, dobrou noc a šťastný první den nového školního roku těm, kterých se to týká.
Všem ostatním přeji prostě příjemný první záříjový den.







Pole, rybník, pole a kostel

30. srpna 2015 v 21:12 | Hanka |  Příroda ČR

V pondělí 10. srpna jsme vyjeli na výlet poměrně brzo, protože jsme měli namířeno na jedno místo ve středních Čechách. Jako obvykle jsme nejeli přímo, ale občas zastavili, když se naskytlo pěkné místo na fotografování. Mně to tedy občas vytáčí, ale vezu se, tak raději moc neprotestuji, abych nemusela pěšky. Překvapený Stejně jsem nakonec ráda, protože přítel umí vybrat na focení hezká místa, jako třeba tohle pole na Pelhřimovsku ...












... o pár kilometrů dál jsme se osvěžili aspoň pohledem na rybník u Košetic ...











... další, naštěstí už poslední, zastávka před cílem naší cesty byla u Chotýšan na Benešovsku, v tomto případě jsem se moc přemlouvat nenechala ...



... na obzoru vidíte kostel sv. Havla v Chotýšanech ...







... na fotografiích je krásně vidět, kdy svítilo sluníčko a kdy bylo schované v mracích ...



... poslední snímek z dálky, zde jsem se zaměřila hlavně na oblohu ...



... dodatečně jsem zjistila, že je v Chotýšanech zchátralý zámek, trošku podobný tomu v Kvaseticích. Škoda, že jsem to nevěděla dřív! Nerozhodný

Zítra vám ukážu první sérii fotografií z místa, které jsme podle původního plánu navštívili.


Pro dnešek se s vámi loučím, přeji pěkný večer a úspěšné dny v novém týdnu!






Závěr výletu 8. srpna

29. srpna 2015 v 23:55 | Hanka |  Příroda ČR

Z Bechyně už jsme se pomalu vraceli domů. Jeli jsme zpátky přes Sudoměřice a zastavili ještě u rybníka s názvem Starý ...





... v podvečerním světle jsem nafotila několik záběrů rybníka a jeho okolí ...











... u rybníka jsme se dlouho nezdrželi, jeli jsme dál a úplně poslední zastávku udělali v Mažicích, protože jsem chtěla vyfotit kapli zblízka a aspoň několik stavení, což se mi podařilo ...















... z Mažic už jsme jeli bez další zastávky rovnou domů.

Jsem ráda, že mám uzavřenou další kapitolu a můžu se posunout o kousek dál. Bude to o pouhé dva dny, protože jsme další výlet uskutečnili v rámci přítelovy dovolené už v pondělí 10. srpna.


Loučím se s vámi a přeji dobrou noc a příjemně prožitou neděli!







Most v Bechyni

28. srpna 2015 v 22:44 | Hanka |  Zajímavosti

Město Bechyně leží na soutoku dvou řek - Lužnice a Smutné. Jde o historické místo spojené se jménem Petra Voka, který se zasloužil o přestavbu hradu - zámku v Bechyni. Kromě něj najdeme ve městě Klášter s kostelem, galerii, mini Zoo v podhradí a především významné lázně, které se zaměřují na léčbu pohybového ústrojí. Když k tomu přidáme významnou technickou stavbu ze začátku 20. století, tzv. Duhový most a vinárničky na břehu Lužnice, nezbývá, než město doporučit k návštěvě.

My jsme do města přijeli 8. srpna bez doporučení a zajímal nás hlavně "Duhový most". Zajímal tedy hlavně přítele, já na takové věci moc nejsem, když jsem však most uviděla změnila jsem názor.


Nejprve jsem pořídila z mostu pár záběrů části města a řeky ...



... v protisvětle ...



... potom jsme sešli k vyhlídce a nafotili odtud několik záběrů mostu ...



... kvůli hustému porostu jeho mohutnost příliš nevyniká ...



... sjeli jsme dolů do města na místo, které je vidět na prvním snímku vpravo, a pak už fotili most jen zespodu, což pro mě byl náramný zážitek ...









... chodili jsme po břehu Lužnice, fotili most z různých úhlů a byli za exoty ...



... všichni ostatní se koupali v řece, kdežto my ve vlastním potu ... když steče do očí, je to velice "příjemné" ...




... to tedy všechna čest, něco takového je v dnešní době utopie, přestože máme mnohem dokonalejší techniku ... o úrazech ani nemluvím, to je skoro neuvěřitelné ...



Zajímavé údaje:
Svým obloukem přes hluboké údolí Lužnice si časem most vysloužil pojmenování "Bechyňská duha".
Unikátnost mostu zaujala i tvůrce poštovních známek. V souboru "Krajiny, hrady a města" byla vydána 20. 11. 1940 známka v hodnotě 5 korun.


Technické údaje:

... záběrů mostu jsem pořídila snad padesát, ale byly dost podobné, proto jsem jich vybrala jen několik pro ilustraci. Na závěr jsem ještě vyfotila pár zátiší na Lužnici ...





... dnešní článek byl poněkud jiný, než na jaké jste u mně zvyklí, a já doufám, že se vám aspoň trochu líbil.

Pro dnešek se s vámi loučím a přeji pěkný večer.


Užijte si i krásný víkend!







Lužnice v Dobronicích u Bechyně

27. srpna 2015 v 21:12 | Hanka |  Příroda ČR


Nejdříve jsem vyfotila Lužnici z mostu v protisvětle ...





... následkem sucha v ní teče málo vody, zato je hezky zarostlá svěží zelení. Chataři si v řece vystavěli hráze z kamenů, což vypadá shora velice efektně ...





... sešli jsme dolů a fotili z levého břehu, nejdřív splav s hradem v pozadí ...





... všude kolem řeky i v řece bylo plno lidí, naštěstí se na záběrech objevují jen minimálně ...



... šli jsme proti proudu nad splav a fotili různá pěkná zátiší a zákoutí ...



... podařilo se mi zachytit skupinu vodáků ...



... a další pohled na hrad pro změnu skrze větve stromů ...









... tímto je kapitola Dobronice uzavřená, ale s Lužnicí se ještě neloučíme.


Užijte si příjemný čtvrteční večer!





Zřícenina hradu Dobronice

26. srpna 2015 v 21:21 | Hanka |  Hrady a tvrze

Zřícenina hradu Dobronice se tyčí na skalnatém ostrohu nad řekou Lužnicí v nadmořské výšce 440 m, 6 km od města Bechyně. Počátky dobronického hradu sahají do 14. století, kdy byl v majetku vladyků z Dobronic, později pánů z Rožmberka. V 16. století byl hrad pozdně goticky přestavěn a od roku 1691 do 1727 se stal majetkem jezuitů, kteří ho užívali jako letní rezidenci. Po zrušení řádu hrad chátral a postupem času se měnil ve zříceninu. Dominantou hradu je již z dálky patrný okrouhlý bergfrit, útočištná věž, poskytující obráncům hradu v případě potřeby poslední útočiště. Do současnosti se dochovaly také pozůstatky hradního paláce ze 14. století, kaple a obytných budov.


Dobronice byly v sobotu 8. srpna naší další zastávkou. Hrad jsem fotila nejdřív teleobjektivem zespodu od řeky ...









... tohle je záběr z vyhlídky nad vesnicí ...



... šli jsme k hradu, moc se mi v tom vedru nechtělo, ale cesta byla naštěstí krátká a pohodlná ...



... nahoře nás čekalo dost nemilé překvapení ...



... "soukromá zřícenina" - to tedy zní opravdu hrdě, ale naštvalo mě, že byl hrad zavřený (lísteček přilepený na tabuli) ... nedalo se nic dělat, vyfotila jsem zříceninu aspoň zvenčí ...





... některé záběry jsou pořízené v protisvětle, což je hodně poznat na barvě a kvalitě snímků ...





... zřícenina je dobře udržovaná, o to víc mě mrzí, že jsme se nedostali dovnitř ...



... třeba to vyjde někdy příště ...



... jako obvykle jedno ohlédnutí před odchodem ...



... hrad jsme opustili, ale obec ještě ne. Zítra vám ukážu, co jsem v Dobronicích u Bechyně vyfotila jiného.


Přeji hezký středeční večer!






Selské baroko v Záluží u Soběslavi

25. srpna 2015 v 20:40 | Hanka |  Skanzeny a chalupy

Ve včerejším článku jsem si spletla Záluží u Soběslavi a Záluží, které je místní částí Tábora. Maruška (kamínek na cestě) mě na tuto chybu upozornila a už je to opravené.

Mnohokrát děkuji, Maruško!!!


Záluží u Soběslavi nebo správně u Vlastiboře je malá vesnička, místní část obce Vlastiboř, v okrese Tábor. Je to nejvýznamnější vesnice s výskytem selského baroka v oblasti nazývané "Soběslavská Blata".
Centrální část Záluží byla v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.


Na návsi u rybníčku stojí kaplička, na prvním snímku je za ní vidět stavení s muzeem a kovárnou ...







... chodila jsem po návsi a fotila domky, nemám je však zdaleka všechny ...



... fotila jsem hlavně ty, které byly dobře nasvícené ...





... brala jsem je z různých úhlů a vyfotila i pár detailů ...













... tímto jsme se se Zálužím rozloučili a zítra se přesuneme na jiné místo.


Nevím, jak kde, ale u nás dnes několikrát pršelo a teploty se pohybovaly mezi 20-25°C, což bylo moc fajn.


Užijte si příjemný úterní večer!






Soukromé muzeum v Záluží

24. srpna 2015 v 20:20 | Hanka |  Zajímavosti

Záluží u Soběslavi bylo naší třetí zastávkou v sobotu 8. srpna. Nejdříve jsme hledali nějaké občerstvení. Svačinu jsme vezli s sebou, ale měli jsme chuť na kávu.
Na návsi jsme objevili zahrádku, na jejímž plotě visela tabulka asi "OBČERSTVENÍ", ale nevím to jistě.
To je jedno, vešli jsme dovnitř a skutečně, vzadu stál malý stánek, kde byly k dostání různé teplé i studené nápoje. Dali jsme si kávu, trochu se porozhlédli kolem a do oka nám padly dveře s nápisem "MUZEUM".
Majitel stánku byl zároveň i majitelem muzea a za poplatek nás nechal nahlédnout dovnitř. Protože měl dost práce s obsluhou žíznivých pocestných, byli jsme v muzeu nějakou dobu sami.

Následující snímky budou nejspíš zajímat Mirka (děda tik-tak) ... takže, Mirku, tohle je hlavně pro tebe Mrkající ...



... vešli jsme dovnitř a rázem se ocitli hned v několika pohádkách najednou ... majitel muzea je sběratel a zároveň i výrobce loutek ...



... v poměrně malé místnosti jich bylo shromážděno neuvěřitelné množství ...



... uvnitř se nedalo moc dobře fotit, bleskem by fotky za nic nestály, ale v šeru bez blesku to není o mnoho lepší, zvlášť proti oknům, do kterých svítilo slunce ...







... kvůli nedostatku místa byla spousta loutek naskládaná na sobě v bedýnkách ...





... Smrťák je nejstarší loutka, má 120 roků, což je na Smrťáka zanedbatelný věk, ale na loutku docela úctyhodný ...



... z místnosti s loutkami jsme nakoukli do světnice, ve které byl na posteli rozložený nádherný blaťácký kroj. Majitel, který se k nám později připojil, říkal, že se kroje v Záluží nenosily příliš často, proto zůstaly zachovalé.
Výšivky jsou obdivuhodné ...



... podívali jsme se i do černé kuchyně a dostali výklad, jak se používala, tam jsem však nefotila, protože jsem si neviděla ani na špičku nosu ... nakonec jsme si prohlédli kovárnu, v té se dalo fotit celkem dobře ...







... to je z muzea všechno, ale v Záluží ještě zůstaneme.

Pokud byste měli zájem, můžete nahlédnout k Jarce (Tichá pošta), ta má Záluží za humny a fotky z muzea ZDE.
Doporučuji kouknout i na TYTO stránky.


Teplota začala odpoledne pomalu ale jistě šplhat nahoru, obloha je úplně vymetená, další tropy nás neminou!
Připravte se na to a držte se!!! Úžasný


Přeji vám hezký pondělní večer! Usmívající se



Barokní zámek v Myslkovicích

23. srpna 2015 v 21:29 | Hanka |  Zámky a zámecké parky

Místo dnešních Myslkovic bylo osídleno již od 9. století, jejich jméno totiž pochází od vůdce kmene jménem Myslek, který v této době osídlil zdejší oblast. První písemná zmínka o obci pak pochází z roku 1367.

V této obci jsme se zastavili cestou z Chýnova na další vytipované místo. Zapomněla jsem se zmínit, že tentokrát jsme si trasu trochu naplánovali.

Ves Myslkovice (od 14. stol. zvaná Myskovice) se připomíná poprvé roku 1367, kdy náležela bratrům Jendovi a Oldřichovi z Myslkovic. Jeden z jejich nástupců, Boček, připojil svou pečeť ke stížnému listu české šlechty v roce 1415 na znamení protestu proti upálení mistra Jana Husa. V letech 1457-1460 se uvádí Aleš z Myslkovic, jemuž náležel ve vsi dvůr.
Po roce 1483 došlo k rozdělení statku na dvě části, jedna z nich byla připojena k brandlínskému statku (Olbramů ze Štěkře), druhou získal s tvrzí Kuneš Dvořecký z Olbramovic. Jeho syn Petr se uvádí v roce 1530 jako majitel Myslkovic. V roce 1560 odkázal statek svému staršímu synu Kunešovi, po němž následoval v roce 1609 jeho syn Mikuláš mladší Dvořecký. Ten v roce 1613 prodal myslkovskou tvrz s dvorem a vesnicemi Myslkovicemi, Sedlečkem (u Soběslavi) a Roudným (dnešní Roudná) své manželce Anežce Dvořecké, rozené z Hodic. Bylo to prozíravé opatření, protože po Bílé hoře byl majetek rytíře Dvořeckého zabrán a v roce 1622 zastaven městu Soběslavi, ale Anežka Dvořecká prokázala, že statek řádně koupila, takže jí byl vrácen.
Po smrti bezdětného Mikuláše Dvořeckého převzala myslkovský statek Mikulášova sestra Lidmila, ale v roce 1646 postoupila myslkovskou tvrz s příslušenstvím své neteři (dceři Mikulášova bratra Bedřicha) Johance. Její syn z druhého manželství (s Oldřichem Janem Malovcem z Malovic), Vilém Oldřich Malovec prodal roku 1666 tvrz s oběma dvory a vesnicemi Myslkovicemi a Roudnou Janu Aleši Maximiliánu Koňasovi z Vydří. Roku 1704 došlo k úřednímu prodeji zadluženého statku (ve prospěch nezletilého sirotka Františka Antonína Koňase) vdově Anně Františce z Přestavlk. Po dvou letech následoval úřední prodej dílu statku, totiž dvora, pivovaru a vsi Myslkovic manželům Františku Leopoldu Voračickému z Paběnic a Eleonoře Renátě, rozené hraběnce Lassaga-Paradiesové, kteří pak po čtyřech letech získali i zbylou část Myslkovic.

Je neuvěřitelné, kolik majitelů se v obci vystřídalo, ale není to zdaleka ojedinělý případ. Podobnou historii má většina našich obcí a panství. Připadá mi, že ve středověku šly majetkové převody docela snadno uskutečnit.

Nás zajímal hlavně barokní zámek, který jsme si prohlédli zvenčí a vyfotili, co bylo možné ...



... 8. srpna do nás pořádně pralo sluníčko, na obloze nebyl ani mráček, což se projevilo na ostrých kontrastech světla a stínu ...



Nový majitel spojených statků Myslkovic a Roudného patrně přestavěl tvrz na barokní zámek. Tomu by nasvědčoval obsah kupní smlouvy z roku 1725, podle níž Voračický prodává oba zmíněné statky s "vrchnostenskou rezidencí", pivovarem, třemi dvory (třetí v Sedlečku) a vesnicemi rytíři Janu Petru Augustimu. Od roku 1727, kdy od Augustiho kupoval Myslkovice Václav Oktavián Kinský ze Vchynic, se vystřídali v Myslkovicích další rodiny (Vratislavové z Mitrovic 1733-1802, Videršpergarové 1802-1834, po nich Neveklovští a další).
Jednokřídlý jednopatrový původní barokní zámek s parkem v pozadí stojí uprostřed obce při silnici. Během 19. století bylo průčelí zjednodušeno. V roce 1948 byl zámek zestátněn. Po roce 1989 přešel do vlastnictví bývalých majitelů, na zámku je nyní mj. restaurace.







... v rohu zahrady stojí malý růžový altánek ...



... využila jsem sluníčka a pořídila i snímky zevnitř s odrazem ...



Myslkovice koupil v roce 1877 hrabě Wratislav z Mitrovic na Dírné a obec poprvé za 600 let přestala být sídlem vrchnosti. V roce 1948 byl majetek rodu zestátněn a po roce 1989 opět postupně vrácen, včetně zámku. Obec v roce 2006 zámek od pana Wratislava odkoupila a postupně jej opravuje.

... před zámkem je složený nějaký stavební materiál, což je vidět na některých fotkách ...





... architektura zámku prý dost utrpěla různými přestavbami ...





... na tomto snímku vidíte hromady štěrku a před zámkem je dokonce vybudované dětské hřiště - zřejmě kvůli restauraci ...



... ještě jeden záběr z větší dálky přes plot ...



... a jede se dál podle plánu.

Zítra vám ukážu, co jsem vyfotila při další zastávce.


Pro dnešek se s vámi loučím, přeji pěkný nedělní večer, dobrou noc a příjemné probuzení do nového týdne!






Kostel v Chýnově

22. srpna 2015 v 21:49 | Hanka |  Církevní stavby


V sobotu 8. srpna jsme se vydali opět do jižních Čech a první zastávku uskutečnili v Chýnově. Byla neplánovaná, a do chýnovských jeskyní jsme nešli.

Chýnov je město v okrese Tábor a leží 11 km východně od okresního města.


Tolik tedy z Wikipedie o Chýnově, mě však zaujal především kostel Nejsvětější Trojice, a to hlavně svou netradiční fasádou. Opět jsem fotila jen v rychlosti, aby na mě nemusel přítel dlouho čekat ...



... některé snímky jsem pořídila v protisvětle, jinak to nešlo ...



Původní gotická jednolodní stavba z poloviny 14. století byla přestavěna v 2. polovině 17. století do raně barokního stylu. Kostelní věž byla dobudována v roce 1727.





Velmi vzácný je interiér kostela, na jehož výzdobě (oltář, kazatelna) se podílel i J. Brokof.



... jako u většiny kostelů jsem i zde vyfotila kování na vstupních dveřích ...





... poslední tři zaběry jsem pořídila z parčíku za kostelem ...





... to je pro dnešek všechno.

Pokud byste měli zájem, můžete se podívat k Marušce (kamínek na cestě), ta má na blogu o kostele obsáhlý článek.



Užijte si pěkný zbytek sobotního večera a dobře se vyspěte na neděli!