Červen 2015

Rybníky na Třebíčsku

30. června 2015 v 22:22 | Hanka |  Příroda Třebíčska

V sobotu odpoledne jsme sbalili fotografické brašny a vyjeli do terénu. Počasí za moc nestálo, jak už to tak v sobotu bývá. Nás to však neodradilo, stejně jsem musela vyzkoušet novou zrcadlovku.
Jen pro informaci - nová zrcadlovka je opět Pentax, ale o třídu vyšší, než ta stará. Foťák, o který jsem přišla, byl původně přítelův.
Měli jsme namířeno do jižních Čech, ovšem nejeli jsme přímo, ale zastavovali, kde se nám to hodilo.


Nejdřív jsme zastavili u rybníka za Moravskými Budějovicemi, rybník má název "Nový u háje" ...







... rybník je poměrně velký a má pěkné okolí, jenže chybělo sluníčko a modrá obloha ...



... s novou zrcadlovkou jsem měla trochu honičku, protože je na ní všechno jinak, než jsem byla zvyklá ...







... vyfotila jsem ještě cestu na hrázi a jeli jsme zase o kus dál ...



... další zastávku jsme uskutečnili u Komárovic ...



... tenhle rybník už mám na blogu dvakrát, ale pokaždé jiné záběry za jiných podmínek ...









... zítra vám ukážu další místo, které jsem zdokumentovala.


Pro dnešek se s vámi loučím, děkuji za návštěvy a komentáře a přeji dobrou noc!


Procházka po Okoři

29. června 2015 v 20:30 | Hanka |  Města a obce ČR

Obec Okoř se nachází v severozápadní části okresu Praha-západ. Leží v údolí Zákolanského potoka necelých 15 km severozápadně od centra hlavního města Prahy.

Více ZDE.

Trochu jsem se po Okoři prošla a pořídila několik záběrů. Pár jsem jich odbarvila, protože v barvě za nic nestály ...



... na okraji obce pod hrází rybníka stojí velký opravený mlýn. V části mlýna je Loutkové divadélko "Pod Hrází" a v další části sídlí soukromá firma ...



... tady jsem trochu experimentovala s vypouklým zrcadlem, které jsem však nejdřív musela zbavit ptačího trusu ... co bych nakonec neudělala kvůli fotce Mrkající ...





... Zákolanský potok s košatou dutou vrbou na břehu ...



... v tomto krásném kamenném domě trávil svůj čas známý skladatel Petr Hapka ... to jsem zjistila až dodatečně ...











... někde v sousedství bydlel i Jiří Krampol ...





... ještě tu mám fotografii jednoho domu, ten sice není výstavní, ale přesto se mi líbil. Oranžová skvrna na fotce vpravo dole je denivka, která rostla za plotem zanedbané zahrádky, vyfotila jsem její detail na oživení ...



Obec se stala v roce 1994 vlastníkem hradu. Hrad ožil záchrannými pracemi a návštěvníky. Na hradě se začalo koncertovat, pravidelně provádět, konají se zde i svatby. A co víc, ožilo i "podhradí", kde obec provozuje restauraci, bylo zřízeno a otevřeno infocentrum. Každoročně se v místě původního rybníka konají válečnická klání rytířů a setkávají se zde už tradičně milovníci folku. Zkrátka hrad Okoř zase žije, žije jeho podhradí, intenzivně žije i malá příjemná obec ... KLIK.


... tímto jsme se s Okoří rozloučili a vrátili se do Prahy. Přítel si vyzvedl svůj vyčištěný fotoaparát a můj neopravitelný, resp. draze opravitelný, zůstal v servisu na součástky. Měl svoje odslouženo a nemělo smysl do něj strkat několik tisíc.
Tak trochu jsme s tím počítali, od pátku mám doma novou zrcadlovku s úplně jinou obsluhou, takže ji v současnosti prozkoumávám. V sobotu jsem s ní fotila poprvé. Zítra uvidíte moje první pokusy s novým foťákem.


Mějte se hezky a užijte si příjemný pondělní večer!




Zřícenina hradu Okoř

28. června 2015 v 22:22 | Hanka |  Hrady a tvrze

Minulou neděli večer jsme sbalili foťáky a v pondělí o půl osmé ráno je vezli do Prahy na vyčištění a ten můj na opravu. Cestu popisovat nebudu, jenom se zmíním, že počasí za moc nestálo. Přesto jsme si vzali náhradní fotoaparáty, abychom nějak rozumně využili čekací dobu.
Foťáky jsme předali servisnímu technikovi s tím, že se pro ně zastavíme po třetí hodině odpoledne. Měli jsme tedy spoustu času, nechtěli jsme ho však strávit v Praze, proto jsme se vydali kousek za hlavní město. Jeli jsme na severozápad a po patnácti kilometrech se ocitli v obci Okoř, kde se nachází zřícenina stejnojmenného hradu ...




... počasí bylo opravdu bídné, k focení hradu by se hodilo slunce a modrá obloha s mráčky ...



Jak ukázal současný archeologický výzkum, již ve 13. století zde existoval objekt charakteru hradu s mimořádně výstavnou kaplí. Stavebníkem dnešního hradu se před rokem l359 stal bohatý přední měšťan Starého Města pražského František Rokycanský (Frána Rokycaner). Do podoby hradu se významně zapsali koncem 15. století páni z Donína a ve století následujícím Bořitové z Martinic. Jako mnoho dalších českých hradů i Okoř byl těžce postižen za třicetileté války a noví majitelé jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě pražském jej museli pro své potřeby barokně upravit. Po zrušení řádu Josefem II. v roce 1773 byl hrad ponechán svému osudu a velmi rychle zchátral. Nezaměnitelná silueta jeho působivé zříceniny inspirovala v 19. století množství romantických umělcú, jejichž zájmu Okoř vděčí za to, že je jedním z našich hradů v té době nejčastěji zobrazovaných. KLIK




... měli jsme smůlu, v pondělí jsou hrady zavřené, nijak moc nám to však nevadilo, bylo co fotit i zvenčí ...


Pověst o krásné Julianě


Rytíř Sukorád, který sídlil před věky na Okoři, měl přesličnou dceru Julianu. Mnoho rytířů přicházelo tehdy na Okoř, aby tu v turnajích sklidili slávu a dobyli si obdivu i srdce krásné dcery hradního pána. Marně však žádali o její ruku a nadarmo se pokoušeli získati si její náklonnost.
"Zle, Juliano, činíš," domlouval otec dceři, "že své nápadníky odmítáš. Půjdou se jinam poohlédnouti po nevěstě, a až oprchá půvab, který zdobí tvoje mladá léta, budeš trpce želeti, žes pošlapala svoje štěstí."
Po takové řeči otcově Juliana velmi zesmutněla, avšak setrvala dále ve svém odporu a stranila se hlučných hradních zábav.
Nelibovala si v rytířských hrách, nerada se strojila v bohatý, přepychový šat, zato si však ráda vyjela koňmo z hradu do údolí Zákolanského potoka, pod malebné, zalesněné stráně. Tam v hustých olšinách opodál hradu vesele klapal neveliký, avšak úhledný mlýnec. Před mlýnem stával a na příjezd krásné Juliany čekával mladý mlynář, junák jako jedle vzrostlý, černých vlasů, zraků sokolích.
Líbil se dceři rytířově a ona jemu neméně. Žel, že mu chyběl hrad i erb, bez nichž se nemohl odvážiti požádati rytíře o jeho dceru. Leč mladí lidé nepřipouštěli si zatím starosti o svoji budoucnost a spokojili se tím, že mohou spolu prožíti několik šťastných chvilek.
Celou pověst najdete ZDE.




... pod hradem teče Zákolanský potok, na jehož břehu jsem objevila trs žlutých kosatců ...



... nafotila jsem ještě několik detailů hradu, jenže proti našedlé obloze nevypadají vůbec dobře ...









... poslední, trochu "živější", záběr ...



... a to by stačilo. Zítra vám ukážu nějaké záběry z obce.



Loučím se s vámi, přeji dobrou noc a skvělé dny v novém týdnu!


Vlčí máky

28. června 2015 v 0:42 | Hanka |  Příroda ČR

Včera odpoledne jsme si udělali výlet i přesto, že počasí nevypadalo nijak slibně. Bylo pod mrakem, hrozné dusno a občas i sprchlo. Výlet se však, kupodivu, náramně vydařil. Zastavili jsme na několika místech a já pořídila přes 700 snímků. Vrátili jsme se dost pozdě, nějakou dobu trvalo, než jsem stáhla a protřídila fotky, a pak jsem zjistila, že opět nejde internet. Problém byl, jako ve většině případů, v modemu. Nakonec se nám ho podařilo rozchodit, ale včerejší článek už jsem nestihla. Dnes tedy budou dva.


Pro tento článek jsem shromáždila fotografie vlčích máků z několika posledních dnů. Nafotila jsem je na různých místech, většinou mimo okres Třebíč.
















Pro tuto chvíli se s vámi loučím, ale uvidíme se znovu dnes večer. Teď už jdu spát, protože mi padá hlava na klávesnici!



Přeji vám dobrou noc a krásnou neděli!


Poslední jarní západ slunce

26. června 2015 v 21:12 | Hanka |  Západ slunce

Co jsem včera slíbila, dnes plním. Dnešní fotografie jsou poslední z našeho sobotního výletu. Jak jinak takový výlet zakončit, než západem slunce! Tentokrát se docela vydařil.


Opustili jsme Hnanice, ale u jednoho vinohradu jsem ještě vyfotila tento obrovský poutač ... přesně takovou ještěrku jsem před čtyřmi roky zvěčnila, když jsme z vyhlídky koukali na rakouský Hardegg ...



... měli jsme v úmyslu jet bez zastávky domů, během dne jsme zažili čtyři pořádné přeháňky a už toho na nás bylo dost. Bavila jsem se aspoň focením za jízdy, protože obloha byla nádherně zbarvená ...











... nakonec jsme přece jenom na chvilku zastavili nedaleko Blížkovic na Znojemsku, bylo něco po půl deváté večer. Tohle jsem si přece nemohla nechat ujít! Mrkající ...



... když už jsme vylezli z auta kvůli duze, pořídili jsme i několik záběrů zapadajícího slunce ...



... dokonce se našel i příhodný strom jako kulisa ...









... sluníčko se kutálelo níž a níž ...



... a pár minut před devátou zmizelo za obzor ...



... no, a my jsme nasedli do auta a zmizeli z jižní Moravy. V sobotu 20. června se nám výlet opravdu vydařil.
Na zítřek plánujeme další vyjížďku, záleží však na počasí, jestli vyjde. Zatím to vypadá, že bude pršet. Nerozhodný


Ještě taková poznámka: Včera jsem přála, abyste si dnes užili krásný den - poslední školní. Dodatečně jsem zjistila, že někde končí školní rok až v úterý, takže beru zpět! Mrkající



Teď už se s vámi opravdu loučím a přeji příjemný páteční večer a skvělý víkend!


Květiny a traviny z jižní Moravy

25. června 2015 v 22:55 | Hanka |  Rostliny

Dnes vám ukážu plané květiny a trávy, které jsem během soboty vyfotila na jižní Moravě. Jako obvykle jsem k nim přiřadila názvy. Většinu květin jsem snad určila správně, ale u jedné si vůbec nejsem jistá. Nepoznám ani trávy, ty se mi nedaří dohledat, musím se na ně víc zaměřit. Rozpačitý


Nejprve vám chci ukázat kousek krajiny, kde jsem rostlinky fotila ...





... a dále už to budou abecedně seřazené květiny.


Bodlák obecný - Carduus polyacanthos - bodliak tŕnitý



Černýš rolní - Melampyrum arvense - čermeľ rolný



Čičorka pestrá - Coronilla varia - ranostaj pestrý ... tahle pestrá nebyla, narazila jsem na bílou verzi



Hadinec obecný - Echium vulgare - hadinec obyčajný



Hrachor hlíznatý - Lathyrus tuberosus - hrachor hľuznatý



Jetel horský - Trifolium celtibericum - ďatelina horská



Měrnice černá - Ballota nigra - balota čierna ... tohle je právě kytka, u které si nejsem názvem jistá, klidně by to mohla být hluchavka



Pavinec horský - Jasione montana - pavinec horský



Pupalka dvouletá - Oenothera biennis - pupalka dvojročná



Rozchodník růžový ... vypadá to, že neexistuje Nerozhodný



Šedivka šedá - Berteroa incana - šedivka sivá



Tolice vojtěška - Medicago sativa - lucerna siata



Následují traviny, které jsem nedokázala zařadit





To jsou všechny kytky, které jsem v sobotu na jižní Moravě vyfotila. Zítra náš sobotní výlet definitivně ukončím.



Přeji vám dobrou noc a na zítřek krásný den - poslední školní!


Hnanické kapličky

24. června 2015 v 22:00 | Hanka |  Drobné církevní památky

Správný název by měl spíše znít zděné poklony, když okolo nich procházel pocestný, zastavil se, smekl a poklonil se. Tyto drobné sakrální stavby, kterých je v Hnanicích jedenáct, jsou součástí kulturní krajiny - dávají krajině řád i estetickou hodnotu. Tyto stavby dokáží i v dnešní moderní a konzumní době oslovit nejen člověka věřícího. Z hlubin času k nám promlouvá prostá víra jejich většinou neznámého tvůrce.
Nejstarší kapličkou v Hnanicích je patrně poklona zasvěcená sv. Ivanovi, jejíž vznik je datován rokem 1805. Další cenné jsou zasvěceny sv. Anně a sv. Kryštofovi. Mnoho těchto staveb bylo poškozeno a po roce 1948 zničeno tak, že zbyly pouze jen neznatelné základy. Na nich byly podle vzpomínek pamětníků znovu postaveny tyto drobné sakrální stavby. Jejich výklenky jsou zdobeny soškami z dílny bratří Pátých a keramickými reliéfy z ateliéru akademického sochaře Zdeňka Maixnera.



My jsme v sobotu našli a vyfotili pouze tři kapličky. Kvůli nepříznivému počasí jsme další hledat nemohli.


Ve výklenku první poklony je sv. Jiří ...





... ve výklenku druhé kapličky je reliéf sv. Jana Křtitele ...





... u třetí poklony jsme se zdrželi nejdéle, protože byl odtud krásný výhled ...



... od kapličky z návrší je krásně vidět kostel sv. Wolfganga ...



... ve výklenku jsem vyfotila Salome s hlavou Jana Křtitele ...



... během focení nás dojelo několik jezdců na koních, zřejmě se jednalo o placenou projížďku. Pořídila jsem pár záběrů a poslala je jednomu z koňáků e-mailem, dva snímky jsem si dovolila dát i na svůj blog. Doufám, že z toho nebudu mít průšvih! Překvapený ...



... potom se nad námi začaly stahovat bouřkové mraky ...



... nafotili jsme ještě několik snímků ...



... a pak už raději honem dolů k autu ...



... stejně jsme trochu zmokli!



Tímto by vlastně mohl náš sobotní výlet skončit. Během dne jsem však nafotila snímky, které bych vám ještě ráda ukázala.
Tak na viděnou zítra večer!



Užijte si pěkný zbytek dnešního večera a dobře se vyspěte na zítřejší den!


Kostel sv. Wolfganga v Hnanicích

23. června 2015 v 20:30 | Hanka |  Církevní stavby

Hnanice, dříve uváděné též jako Hnánice, německy Gnadlersdorf, jsou starobylou obcí nacházející se hned na několika hranicích - jednak na státní hranici s Rakouskem, ale i na rozhraní dvou geomorfologických soustav - Českého masivu a Karpatské soustavy, které procházejí přibližně na čáře Retz - Hnanice - Znojmo - Moravský Krumlov a určují výjimečnost přírodních poměrů této oblasti, kde se setkává květena středoevropská s panonskou.

O skutečné existenci Hnanic a osídlení tohoto místa již na přelomu 12. a 13. století se dovídáme z listiny, sepsané přibližně v roce 1201. Listina byla sepsána pro nově vzniklý premonstrátský klášter v Louce u Znojma.

Část Hnanic, hlavně desátky z tamních vinic, patřila od počátku 13. století klášteru v Louce. Další část (zřejmě podstatnější) náležela k zeměpanskému majetku, tedy panovníkovi, který ji dal do užívání dalšího kláštera - kláštera cisterciaček v Oslavanech, což potvrdil král Přemysl Otakar I. v roce 1228 a v roce 1230 i papež Řehoř IX. Tento stav trval až do počátku 16. sto­letí. Další písemná zpráva o Hnanicích je z roku 1284, kdy olomoucký biskup Dětřich potvrdil louckému klášteru jeho nároky v Hnanicích, stejně jako to, že patří k nadaci kostela v Šatově.

Ze 13. století pochází i původní kaple sv. Wolfganga, která byla filiálním kostelem šatovské fary, a duchovní správu zde vykonával farář ze Šatova po další dlouhá staletí. U kaple bývala od nepaměti studánka, jejíž léčivá moc byla přikládána sv. Wolfgangovi, světci švábského původu žijícímu v 10. století. Skutečnost zasvěcení kaple i studánky sv. Wolfgangovi tak může být dalším dokladem přítomnosti původem německého obyvatelstva v Hnanicích ve 13. století.
Více se můžete dočíst zde.


Kostel sv. Wolfganga jsem vyfotila zdálky z místa, které vám ukážu zítra ...





... další záběry už jsou přímo od kostela obklopeného růžemi, které jste viděli ve včerejším článku ...



... detaily krásně zdobeného portálu ...



... kostel je nádherná stavba, u nás dost neobvyklá, jenom by si zasloužila novou fasádu ...



... dveře mají velice krásné zajímavé kování a tepané ozdoby ...





Během třicetileté války byl kostel vypálen a celé desetiletí zůstala klenba nezakryta. Když byl pak po delší době opravován, byla gotická klenba uměle snesena z obavy, aby se nezřítila, a nahrazena nižší barokní valenou klenbou. Stejně tak dostala novou klenbu střední část kůru a starý kostel nad studní. Mohutný gotický kamenný parapet kůru, zřejmě stržený dolů, byl použit jako podlaha před oltářem, koncem 19. století byla kaple se studnou znovu upravena. Po roce 1945 kostel chátral, protože jeho rozměry a potřeby přesahují možnosti malé farní obce. S opravami se začalo v 80. letech, s větší intenzitou pokračovaly v 90. letech, za přispění státu a obce. Restaurování inventáře zůstává věcí budoucnosti.



V kapli sv. Wolfganga visí nad studánkou s kamennou obrubou na silných řetězech dvě mohutné podkovy. O tom, jak se sem dostaly, vypravuje pověst, která také objasňuje, proč si sem tolik poutníků přicházelo vyléčit své nemoci v zázračné vodě. Kdysi dávno přijel do této krajiny rytíř a odpočíval u studánky. Byl zoufalý, neboť mu hrozilo úplné oslepnutí. Když se však umyl v křišťálové vodě studánky a protřel si pak oči, shledal, že vidí stejně dobře jako vídával dříve. S díky v srdci jel dál a hlásal slávu studánky sv. Wolfganga. Jeho věrný kůň jej doprovázel na všech jeho cestách. Leč stáří a útrapy putování připravily koně o zrak. Rytíř se ke studánce vrátil s úmyslem omýt zvířeti oči. Jeho čin však nezůstal bez trestu. Kůň sice prohlédl, ale jeho pán oslepl znovu. Koni odpadly na posvěceném místě podkovy, které je doposud možno vidět v kapli.
(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)



... poslední záběry a přesuneme se na jiné místo ...



... to uvidíte zítra večer.



Loučím se, přeji vám příjemně prožitý dnešní večer a jdu na vaše blogy!


Hnanické růže po dešti

22. června 2015 v 22:11 | Hanka |  Rostliny

V sobotu jsme se vydali ze Šatova na západ do Hnanic. Je to jen malá vzdálenost, ale po cestě nás chytil pořádný liják, proto jsme v Hnanicích zůstali sedět v autě, dokud déšť nepolevil. Stáli jsme u kostela, kolem kterého rostly v parčíku růže v různých barvách. Ještě trochu pršelo, ale už vykouklo sluníčko, takže jsem nelenila a pustila se do focení růží s kapkami.
Fotografie jsem sestavila podle barvy květů do koláží.


















Dnes jsem toho napsala ještě méně než obvykle, snad mi to prominete a pokocháte se krásnými květy růží.

Zítra vám ukážu kostel ve Hnanicích a něco o něm napíšu.


Loučím se s vámi a přeji dobrou noc!


Krajina s kapličkou u Šatova

21. června 2015 v 22:00 | Hanka |  Příroda ČR

Zajímavé místo, na které jsme jeli od kostela sv. Martina, se nachází kousek od Šatova. Jedná se o "Přírodní památku Skalky u Havraníků".

Území se nachází na rozhraní katastrů obcí Havraníky a Šatov v okrese Znojmo. Reliéf je členitý se svahy různého sklonu a orientace, terénními zlomy a několika lůmky. Nejvyšší vrch Skalky má nadmořskou výšku 312 m n. m. Půdy tvoří kambizemě na podkladu biotitické žuly a biotického granodioritu. Travinobylinné porosty jsou reprezentovány mozaikou převážně kyselých a úzkolistých suchých trávníků a křovin. Na tato stanoviště jsou vázané populace řady zvláště chráněných a dalších významných druhů rostlin a živočichů.
Více se můžete dočíst tady.


Na prvním snímku je pohled na Šatov shora ...



... v polích se nachází výklenková kaplička, tu jsem fotila z různých míst, protože v polích pod námi vypadala kouzelně ...
















... když už jsem měla kapličku dostatečně nafocenou, obrátila jsem pozornost i k ostatním místům ...



... sluníčko se občas schovalo za mraky, které byly náramně fotogenické ...



... chvílemi vypadala obloha hodně hrozivě ...



... pohled ze "stepi" do polí a vinic ...



... detail rozchodníku z podhledu ...



... jak jsem si tak vpololeže fotila kytičky, objevil se nade mnou přízrak ... nádherná fenka rasy Cane Corso ... to zase bylo něco pro mě, jenže majitelé nebyli moc vstřícní, ale jeden použitelný záběr se mi podařil ... je v protisvětle, což podle mě vypadá docela zajímavě ...



... to je pro dnešek z našeho sobotního výletu všechno.



Užijte si pěkný večer prvního letního dne a pohodové dny prvního letního týdne!