Září 2014

Zlatohlávek tmavý a zlatý

30. září 2014 v 22:22 | Hanka |  Hmyz a pavouci


V dnešním článku zabrousíme po delší době opět do říše hmyzu. Během léta jsem vyfotila několik tmavých brouků se světlými skvrnami. Nevěděla jsem o jaký druh se jedná a přišla jsem na to úplnou náhodou, když jsem hledala něco jiného.



Zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) patří do čeledi vrubounovitých.



Je to poměrně malý brouk, jen asi 8-12 mm dlouhý, černě zbarvený s bílými skvrnami na krovkách i na spodní straně těla. Proto je někdy v literatuře uváděný jako zlatohlávek skvrnitý (nebo běloskvrnec tečkovaný) . Zbarvení bývá ovšem dost variabilní, vyskytují se i jedinci bez bílých skvrn. Krovky jsou zřetelně rýhované. Je pokrytý bílými chloupky, které si postupem času otírá a starší jedinci tím chloupky ztrácí.



Dospělí brouci jsou aktivní ve dne, patří mezi významné opylovače. I při náhodném pozorování tohoto brouka v terénu je často patrná vrstva pylu na jeho těle, především na hlavě a štítu. Pylem se dospělci také živí.



Samička klade několik vajíček do půdy. Jedním z možných faktorů současného rozšiřování tohoto druhu je přizpůsobení larev na vývoj v různých substrátech. Larvy se živí různými rostlinnými zbytky, rychle rostou a když jsou velké asi 3 cm tak se kuklí. Z kukly na podzim vylétá dospělý brouk, někteří zůstávají do příštího jara v půdě.



Je považován za teplomilný prvek evropské fauny. Jeho současné rozšíření je ve střední a jižní Evropě, v severní Africe a na východ po Kavkaz. U nás ho můžeme najít od dubna do konce léta na slunných stanovištích, spíše stepního charakteru, nejčastěji na květech rostlin. Jde o živočicha převážně nelesních stanovišť. Zlatohlávek tmavý je v současné době na území ČR v dlouhodobější expanzi.



Z mnoha pohledů nesmírně zajímavý brouk, především pak tím, že byl dříve velice vzácný, a od roku 1992 zákonem chráněný druh (v kategorii ohrožený). V 80. letech byl prohlášen u nás za vymřelého. Za jedno desetiletí je to s jeho výskytem poněkud jiné, od 90. let začal expandovat a dnes se jedná o běžný druh naší fauny.




Fotku mám jen jednu a pořídila jsem ji na naší zahrádce v netřesku.



Pro dnešek je to všechno, co můžu nabídnout.



Přeji vám příjemný pozdní večer, dobrou noc a slunečné ráno!


Apokalypsa aneb dramatický západ slunce

29. září 2014 v 20:00 | Hanka |  Západ slunce


Dnes jsem z archivu vybrala fotografie, které tak trochu odpovídají mé náladě, a taky nepotřebují žádný komentář. Nejstarší snímek je z roku 2006 a nejnovější z letošního srpna.

Západ slunce je pro mě hodně oblíbeným tématem, proto se k němu dost často vracím i ve výběrech. Na dnešek jsem vybrala dramatištější fotky a ještě je trochu upravila, abych "apokalyptickou" náladu zvýraznila. Přidala jsem víc kontrastu a ubrala jas.

Doufám, že na vás fotografie nebudou působit depresivně, to bych nerada.

Většinu záběrů jsem pořídila na Třebíčsku, některé však na vzdálenějších místech.




České středohoří












jižní Čechy










Lipno ... tenhle snímek je nejstarší, pořídila jsem ho ještě kompaktem. Na závěr série jsem ho dala proto, abyste náhodou neměli divoké sny. ;-)))



No, a teď jdu dohánět resty.


Přeji vám příjemný pondělní večer!


Chmýří bodláku, kozí brady a pampelišky

28. září 2014 v 22:11 | Hanka |  Rostliny


Dnešní fotografie jsou opět z archivu a bude to tak nejspíš celý příští týden, protože žádné nové fotky nemám.

Začíná podzim, tak si dáme třeba chmýří.


Jako první je bodlák kvetoucí a odkvetlý ...







... jedno zatoulané chmýříčko ...



... a následuje kozí brada luční ...









... a jako poslední pampeliška ...







... úplně nakonec jedna sluníčková ...



... fotografie, které jsem dnes dala na blog, nebyly dosud publikovány, i když podobné jsem už nejspíš zveřejnila.



Loučím se s vámi a přeji pěkný zbytek svátečního večera, dobrou noc a prima dny v příštím týdnu!


Parkové a zahradní květiny

27. září 2014 v 22:44 | Hanka |  Rostliny


Dnes se na chvíli vrátíme do letních dnů. Vybrala jsem pro vás parkové a zahradni květiny, které jsem nafotila letos během pozdního jara a v létě. Asi polovina z nich pochází ze sestřiny zahrady.


Afrikány - aksamitníky



Astra čínská jehlicovitá



Azalka



Cínie - ostálka



Poupě cínie



Denivka žlutá



Klematis - plamének





Plamének po odkvětu



Mák zahradní



Mák zahradní po odkvětu



Měsíček zahradní



Sléz bílý



Sléz růžový



Třapatky žluté




Snad vám návrat do letních dnů přišel vhod.



Přeji dobrou noc a krásnou slunečnou neděli!


Třebíč - Hájek

26. září 2014 v 22:22 | Hanka |  Moje rodné město


Už dlouho jsem vás nepozvala do svého rodného města, dnes to napravím a ukážu vám, kde jsme byly s mamkou a její fenečkou koncem srpna na procházce.


Hájek je park v Třebíči na Nových Dvorech. Rozkládá se nad jedním z bočních údolí Týnského potoka na ploše asi 5 ha. Kromě toho se stejným názvem označuje jedno z novodvorských sídlišť - sídliště Hájek, někdejší sídliště generála Ludvíka Svobody.
Starý lesík Hájek býval dříve označován názvem Přibíkovo boroví, resp. Přibíkův hájek. Přibík prodal hájek jejkovské mlynářské rodině Mollů. Hájek byl soukromý lesík, do něhož byl až do konce druhé světové války vstup zakázán.
Zděný kulturní dům byl zbudován roku 1957. V roce 1980, během prvního roku výstavby nového sídliště, které se brzy rozšířilo bezprostředně až k lesíku Hájku, kulturní dům převzali do správy mládežníci. Byl zřízen Okresní klub mládeže "Hájek" v Třebíči; jeho cílem bylo vytvářet podmínky pro všestranné využití volného času mladých.Tomuto účelu slouží s přestávkami dosud (Klub mládeže Hájek). Velkou opravou prošel v letech 1985-1990.






Absolvent Moskevského grafického institutu Boris Kjulleněn pracoval 15 let jako umělecký restaurátor v petrohradské Ermitáži. Od roku 1980 žije v České republice, v Třebíči.

V Hájku vytesal před lety tuhle úžasnou sochu, někomu by ale patřilo pracky urazit za její "vyšperkování" ...







... park nebo spíš lesopark Hájek býval kdysi velice krásné místo. To však bylo v době, kdy ještě všude kolem nestály paneláky. Jeho obyvatelé přírodu rozhodně nešetří. Hájek se stal, mimo jiné, i oblíbeným místem feťáků ...





... přes to všechno je v Hájku pořád docela hezky ...



... u hlavní cesty pod Klubem mládeže se nachází pramen podzemní vody obestavěný kameny, ten je, kupodivu, opravený a zatím nepoškozený ...





... žulové balvany u nás najdete skoro všude ...



... v Hájku se nachází i dětské hřiště. Je sice poněkud skromné, ale zato v pěkném čistém prostředí, kde nejezdí auta ...



... když jsme se vracely domů, vyfotila jsem ještě v sídlišti červené trsy jeřabin ...



... pro dnešek se s vámi loučím, ale uvidíme se zase zítra večer.



Užijte si krásný víkend!


Cesta domů

25. září 2014 v 22:22 | Hanka |  Příroda ČR


V sobotu 20. září jsme se z našeho odpoledního výletu vraceli opět za deště, ale tentokrát byl jen mírný. Po šesté hodině jsme opustili Rozsochy a jeli bez zastávky domů.
Během jízdy jsem fotila mraky ...




... na čelním skle auta jsou vidět dešťové kapky ...







... na pořízení záběrů starého železničního mostu v Lubném mi přítel trochu přibrzdil ...





... bylo sedm hodin, sluníčko zapadlo, ale ještě se dalo fotit ...



... o půl osmé už byla tma a já si začala hrát, fotila jsem protijedoucí auta - doba expozice tak 3-5 vteřin. Fotky byly samozřejmě rozmazané, ale světelný efekt se trochu zdařil. Snímky jsem doostřila a upravila ...



... ve tmě se nedalo vůbec zaostřit, proto jsem si vždycky našla nějaký světlejší bod, třeba rozsvícenou lampu nebo okno, zaostřila na ně a držela prst na spoušti, jednou i 5 minut, to už mě chytala křeč. Jakmile jelo proti nám auto, spoušť jsem zmáčkla ...



... na blbiny mě užije ...



... každý z posledních čtyř snímků jsem upravila trochu jinak - použila jsem různé filtry ...



... sobotní výlet je u konce.

Nevím, co dám na blog zítra, archiv se začíná pomalu vyprazdňovat, ale něco ještě vydoluju. ;-)


Přeji vám pěkný pozdní večer a dobrou noc!


Kočičky z našich cest

24. září 2014 v 22:11 | Hanka |  Zvířata a ptáci


Jako mnohé z vás mám i já velikou slabost pro kočky. Pokud si pamatuji, byly u nás vždycky nejmíň dvě. Nedivte se proto, že fotím micinky a mourečky i na našich cestách, pokud se ovšem nechají. Napadlo mě všechny kočičky shromáždit do jednoho článku a přitom jsem si všimla, že jsou buď černobílé, nebo rezavobílé, případně tříbarevné, ale není mezi nimi ani jedna klasická mourovatá.

Fotografie jsem seřadila chronologicky.


V druhé polovině října roku 2006 jsme navštívili Lipenskou přehradu, a tam se potulovala tahle krásná tříbarevná kočička, byla přítulná a nechala se hezky fotit ...





... tato černobílá krasavice se procházela po náměstí ve Slavonicích začátkem května 2012. Vůbec si nás nevšímala, ale vyfotit se dala ...



... na nádvoří zámku Žleby, kde jsme byli začátkem června 2013, jsme potkali zámeckou paní v krásném bílo-rezavém kožíšku ...





... téhož roku v červnu, ale o týden později, jsem u Opatského mlýna vyfotila trochu nerudného kocoura ...





... černobílá, moc milá a přítulná, kočička nás provázela po obci Prace v únoru letošního roku ...





... letos v březnu jsme fotili hřbitovní kostel ve Stříteži. Když jsme odcházeli, zahlédla jsem na zdi sedět kočičku, opět černobílou. Vyfotila jsem ji jen zdálky, jakmile jsem se k ní přiblížila, kočička utekla ...



... 13. března letošního roku jsme navštívili Český Šternberk. Na ulici seděl bílo-rezavý kocourek a něco si povídal pod fousy, připadal mi nějak naštvaný ...



... tenhle tříbarevný chlupáč se vyskytoval letos v březnu na nádvoří hradu Bítov, vypadal trochu opuštěně ...



... v sobotu jsem vyfotila v Rozsochách dvě kočičky - obě černobílé - jedna nám přeběhla přes cestu a vyplašeně na nás jukala z roští - záběr jsem pořídila z auta přes boční sklo ...



... druhá elegantně, jak to umí jen kočky, kráčela po chodníku proti kostelu v Rozsochách, vlastně kráčel, byl to kocour, mluvila jsem s jeho majitelem, který opravoval plot do ulice ...





... to jsou zatím všechny kočičky, které jsem na našich cestách vyfotila. Hodlám v tom pokračovat, přestože vypadám asi dost divně, když číčám a fotím kočky.


Snad se vám dnešní článek líbil. Pro mě to byla taková docela příjemná oddychovka.



Přeji vám pěkný pozdní večer a dobrou noc!


Kostel sv. Bartoloměje v Rozsochách

23. září 2014 v 22:11 | Hanka |  Církevní stavby


Další příspěvek do mé sbírky kostelů pochází z obce Rozsochy, která leží ve východní části Českomoravské vrchoviny v okrese Žďár nad Sázavou.
Dominantou obce je kostel zasvěcený sv. Bartoloměji, který byl přestavěn do současné podoby v letech 1763 až 1765 z původního kostela. Nachází se v blízkosti školy, která byla postavena začátkem 19. století jako jednopodlažní, později přestavěna na dvoupodlažní budovu.


Přede dvěma roky jsem kostel vyfotila zdálky ...



... a tuto sobotu jsme se na něj zajeli podívat zblízka ... to je on v celé své kráse vedle výše zmíněné školy ...



... kostel je krásná stavba, bohužel, pod zamračenou oblohou její krása dostatečně nevyniká ...





Počátky farního kostela sv. Bartoloměje v Rozsochách nejsou sice dochovanými písemnými prameny přesněji podchyceny, přesto však je možno na základě analýzy listin a písemností vrcholného středověku jeho vznik určit s poměrně velkou přesností a spolehlivostí. Nejstarší dosud známou zmínkou o vsi Rozsochy, resp. jejím kostele, je listina Demetera z Bukova z roku 1285, jíž postupuje doubravnickému klášteru sv. Kříže patronátní právo kostela v Olší. Jako jeden ze svědků je zde uveden rozsošský farář Jan a lze tedy předpokládat, že v tomto roce již byla v Rozsochách fara a kostel.






Výrazné změny v historii kostela v Rozsochách nastávají až od 60. let 18. století za života Maxmiliána Josefa Mitrovského. Od roku 1763 přistupuje Maxmilián k podstatné barokizaci stavby. Tento zásah byl doprovázen obnovením zdejší farnosti v roce 1763. Současně se založením fary proběhla celková přestavba kostela v pozdně barokním duchu. Rekonstrukci financoval do značné míry majitel panství a současně i patron kostela Maxmilián Josef Mitrovský. Jaký byl důvod stavebních prací, není známo. Je možné, že souviselo s jakousi modernizací kostela při obnovené farnosti. Nabízí se však také varianta poškození staršího kostela při velkém požáru obce v roce 1752, o němž nejsou známy podrobnější informace.












V roce 1766 byl kostel znovu vysvěcen a teprve v průběhu roku 1767, tedy v podstatě až po ukončení všech prací na stavbě kostela, bylo rozhodnuto o zbudování dvou nových věží, připojených zvnějšku ke kostelní stavbě. V říjnu toho roku byly položeny jejich základy za účasti 11 zedníků v ceně 42 zlatých. V jejich stavbě se pokračovalo i dalšího roku, kdy byly dostavěny a zastřešeny. Jejich výstavba stála v roce 1768 250 zlatých 52 krejcarů. V dalším roce byla do kostela doplněna pouze železná zárubeň s kováním ke dveřím. Pozdně barokní přestavba kostela sv. Bartoloměje byla v podstatě ukončena.










Část údajů jsem zkopírovala z těchto STRÁNEK.


Dnešní fotografie jsou hodně ponuré, asi bych měla zítra dát na blog něco příjemnějšího. Ještě si to promyslím. ;-)



Přeji vám pohodový první podzimní večer!


Poslední letní sobota

22. září 2014 v 22:11 | Hanka |  Příroda ČR


V sobotu jsme si vyjeli na kratší odpolední výlet bez cíle. Počasí za moc nestálo, obloha byla plná mraků, ze kterých vykukovaly malé ostrůvky modři. Jeli jsme směrem, kde bylo modrých ostrůvků nejvíc. Celé odpoledne jsme strávili na Žďársku a na Tišnovsku. Tentokrát jsem neměla, po nezvykle náročném týdnu, moc chuti ani na výlet, ani na focení, ale potřebovala jsem na vzduch. Fotila jsem nahodile hmyz, květiny a krajinu, jenže krajina bez sluníčka byla dost smutná.


Nejprve mi seděla modelem saranče ...



... potom jsem zaslechla a následně zahlédla v husté vysoké trávě u rybníka žabku, ta ovšem neposeděla ani vteřinu, tak jsem ji opatrně chytila a vyfotila na ruce ...



... vyfotila jsem i rybník, samozřejmě, jenže bez sluníčka snímky za moc nestojí ...





... na řadu přišly i květiny, třeba chrastavec a violka rolní ...



... nebo něžný droboučký kvítek drchničky rolní ... k té jsem si musela kleknout do mokré hlíny ...



... na louce jsem uviděla odkvetlou kozí bradu luční ...



... následuje několik záběrů krajiny s oblohou posetou mraky a mráčky, za kterými se schovávalo sluníčko ...







... kněžice trávozelená má dokonalé maskování, sluníčko, které se na chvíli ukázalo, ji však odhalilo ...



... v příkopě mezi kopřivami jsem objevila malou větvičku se dvěma šípky, barevně se hezky s listy kopřiv doplňují ...



... šneček s krásně pruhovanou ulitou byl schovaný ve stínu, fotka není ostrá, ale tuhle ulitu musíte vidět ;-) ...



... kněžice pásované jsou ozdobou přírody, jejich barva však už není tak zářivá jako uprostřed léta ...



... jako zmoklé slepice vypadalo chmýří bodláku po dešti ...



... zalíbilo se mi i odkvetlé květenství lípy ...



... poslední záběr krajiny, sluníčko se definitivně rozhodlo nekoukat na svět pod sebou ...



... to je z poslední letní soboty prozatím všechno.



Užijme si pěkně poslední hodiny léta a ať se nám vydaří první podzimní den!


Došková chalupa v Petrovicích - slavnost

21. září 2014 v 22:23 | Hanka |  Reportáže


V neděli 7. září odpoledne jsme se zúčastnili jedné moc pěkné akce v Petrovicích u Moravského Krumlova.


Obec Petrovice leží v mírně zvlněné krajině asi 5 km jihovýchodně od Moravského Krumlova.
Krajina v okolí Petrovic byla osídlena již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy. Unikátem je hromadný skříňový hrob ze starší doby bronzové objevený roku 1927 nedaleko Petrovic. V hrobové komoře obložené plochými kameny byla uložena těla devíti jeddinců ve skrčené poloze.
První písemná zmínka o Petrovicích je z roku 1253.
O vlastnických poměrech ve středověkých Petrovicích se dochovalo jen velmi málo písemných dokladů. První zmínka a majetkových poměrech je z roku 1298.

Pozn.: Údaje o vesnici jsem vypsala ze skládačky, která byla vytištěna u příležitosti otevření venkovského muzea.


Další údaje už se týkají objektu našeho zájmu, a to venkovského muzea umístěného v krásné doškové chalupě.

Došková chalupa je významnou památkou lidové architektury. Od roku 2011 je vlastníkem této památky obec Petrovice. Objekt prošel celkovou rekonstrukcí a slouží jako místní muzeum.

Více informací už nebudu vypisovat, pokud máte zájem, podívejte se na tyto STRÁNKY.


Otevření venkovského muzea bylo spojeno s obecní oslavou, které se zúčastnilo značné množství místních i přespolních lidí ...



... za chalupou vykukuje věž petrovického kostela, mám ho v nebližší době naplánovaný na focení ...





... děti ze základní školy nastudovaly a předvedly pohádku o perníkové chaloupce ...







... místní děvčata rozdávala perníčky a koláče ...





... na úvod promluvila sympatická starostka Petrovic paní Irena Závišková ...



... vzhledem k tomu, že se jedná o evidovanou památku, dohlížela na rekonstrukci památkářka NPÚ Alena Dunajová ...





... doškovici posvětil krumlovský děkan Pavel Bublan a s průběhem rekonstrukce nás seznámila paní Eva Grunová, která za celým projektem stála (na fotografiích je nemám, ale můžete se podívat SEM) ...



... poslechli jsme si moc pěkné lidové písně, které nám zazpívala děvčata z místního pěveckého sboru ...



... v průběhu slavnosti hrála k poslechu skvělá cimbálovka ...







... po úvodních projevech následovala prohlídka interiéru chalupy. Vzhledem k omezenému vnitřnímu prostoru chodili návštěvníci dovnitř po malých skupinách. To už jsme ale byli na odchodu, do muzea se podíváme jindy, až bude víc času a méně návštěvníků ...



... bylo to moc pěkné odpoledne. Snad se líbilo, prostřednictvím fotografií, i vám.



Užijte si příjemný zbytek nedělního večera a krásné poslední letní dny!