Srpen 2014

Třináct kousků štěstí

31. srpna 2014 v 22:36 | Hanka |  Hmyz a pavouci


Říká se, že pavouci přinášejí štěstí. Je na vás, jestli tomu věříte nebo ne. Pro všechny případy tady máte hned třináct pavoučích krasavců ... co kdyby! ;-)


Pavoukovci patří po hmyzu mezi druhově nejbohatší skupinu členovců. Vyskytují se především na souši, jejich tělo je děleno na dvě části - hlavohruď (prosoma) a zadeček (epistosoma). Na hlavohruď se upíná 6 párů končetin. První pár - klepítka (chelicery) - jsou často s jedovou žlázou. Druhý pár - makadla (pedipalpy) - mívají smyslové orgány. Další čtyři páry tvoří nohy a zde je zásadní rozdíl oproti hmyzu, který má pouze 3 páry nohou. Pavoukovci se takřka bez výjimky živí jako dravci, u nás se dělí na řády: sekáči, pavouci, štírci a roztoči.

Pavouci jsou starobylý řád členovců, obývají všechny typy ekosystémů. Dokonce v některých případech vstupují pod vodní hladinu. Jejich etologie, diverzita a spůsobu života, v neposlední řadě jedinečné techniky lovení za pomoci dokonalých sítí, důmyslných pastí, či nevídané rychlosti, to všechno z nich dělá jednu z nejzajímavějších recentních skupin živočichů, které matka příroda vypustila ze svého lůna.
Celosvětově je zdokumentováno 40 462 druhů ve 109 čeledích, z toho v Evropě 4 113 druhů v 50 čeledích. Samozřejmě toto číslo není z daleka konečné. Velký potenciál se předpokládá především v tropických pralesích všech kontinentů, jejihž diverzita je nepředstavitelná.


Běžník kopretinový (Misumena vatia) je nápadný, známý pavouk. Velikost těla u samic až 12 mm (hlavohruď u samic 2,8-3 mm, u samců 1,4-2 mm). U tohoto druhu je dobře patrná pohlavní dvojtvárnost (dimorfizmus i dichorismus). Samice je větší a má velký kulovitý zadeček. Zbarvení je obvykle sytě žluté nebo bílé, mladí jedinci bývají bělaví s nádechem do zelena. Na hlavohrudi jsou po stranách dvě tmavší pásky patrné u světle zbarvených jedinců a mláďat. Na zadečku někdy bývají po stranách tenké oranžové linky. Samec je daleko menší, má delší nohy (zejména přední) a je jinak zbarven. Hlavohruď a první dva páry nohou samců jsou tmavé (hnědo-černé). Zadeček je malý, světle zbarvený se dvěma tmavými podélnými proužky v zadní části. Mláďata jsou zbarvena jako samice.





Křižák čtyřskvrnný (Araneus quadratus) je velký druh křižáka o délce těla 9-15 mm u samic a 6-8 mm u samců. Hlavohruď je žlutošedá s tmavým vidlicovitým proužkem ve středu a tmavou linkou na okrajích. Zadeček je u samic kulovitý, mírně zploštělý. Zbarvení je variabilní a pohybuje se v různých odstínech žluté, červené a hnědé se světlými znaky. Vždy však se 4 bílými tečkami, jen u velmi světlých jedinců nemusí být patrné. Nohy jsou světlé s tmavým kroužkováním.



Křižák obecný (Araneus diadematus) je nejznámějším a velmi hojným pavoukem v ČR, vyskytuje se kromě Evropy rovněž v Severní Americe (části USA a Kanady). Obývá zvláště lesy a zahrady, lze se s ním setkat i v otevřených krajinách, pokud nejsou zcela odlesněné.
Zbarvení křižáků je velmi variabilní, od černohnědého po tmavohnědé, světlehnědé, červenohnědé, oranžovohnědé a zlatohnědé. Vždy je zřetelná charakteristická křížová kresba na hřbetní straně zadečku, kterou tvoří pět bílých skvrn, které mohou různými způsoby splývat, nebo mohou být částečně redukované. Tvar zadečku, který bývá zpravidla mnohem větší než hlavohruď, je nápadný - je nejširší v první třetině, odkud se pozvolna zužuje. Samec odpovídá zbarvením samici, ale zadeček má podstatně menší. Samice před nakladením vajec mají téměř kulovitý zadeček. Zatímco samci dorůstají jen 5-10 mm, samice můžou mít 12-17 mm.







Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) byl u nás ještě před několika lety téměř neznámý.
15-20 mm velký pestře zbarvený pavouk, který je původem tropický, vlivem globálního oteplování zdomácněl také v České republice. Na první pohled upoutá svým nezaměnitelným zbarvením, žlutými a černými pruhy, které jsou protkané tenkým bílým lemem. Hlavohruď je porostlá hustým lesklým stříbřitým chloupkováním. Samička je plnější a větší, hlavně, pokud má v sobě vajíčka. U nás jsou samičky velké okolo 15 mm, ale v jižní Evropě dosahují délky 20 mm. Samci jsou velcí pouze 4-6 mm a jejich zbarvení oproti samičkám je nenápadné, světle hnědé s nevýraznou tmavší kresbou. Křižák pruhovaný pro usmrcení kořisti používá jed, avšak pro člověka není nebezpečný, protože stěží může při kousnutí proniknout kůží.





Tohoto pavouka se mi nepodařilo najít, ale vypadá jako lovčík.



Lovčík hajní (Pisaura mirabilis) je poměrně velký, nápadný pavouk. Délka těla u samic až 14 mm. Zbarvení těla je variabilní od šedavé, přes světle hnědou a cihlově červenou, až po tmavé jedince. Na tmavší hlavohrudi je tenký světlý proužek. Zadeček protáhlý, oválný s laločnatou skvrnkou. Nohy jsou dlouhé, zbarvené jako tělo. Rozdíl mezi velikostmi samice a samce je nepatrný. Lovčík hajní je charakteristický, u nás téměř nezaměnitelný, druh - jediný zástupce rodu Pisaura v ČR.



Sametka rudá (Trombidium holosericeum) ... v tomto případě si vůbec nejsem jistá, ale nic jiného jsem nenašla. nejedná se o pavouka, ale roztoče.
Velký roztoč o velikosti až 5 mm, patří tak mezi naše největší roztoče. Celé tělo je zbarveno nápadně červeně. Hlavohruď od zadečku téměř neoddělena. Zadeček má srdcovitý tvar. Celé tělo je pokryto drobnými chloupky, to jí dodává sametový vzhled. Larvy jsou šestinohé světlé a dospělcům se nepodobají. U nás nezaměnitelný druh.








Pokud vám tito tvorečkové nepřinesou štěstí, budou se snad aspoň některým z vás líbit.



Přeji vám skvělý start do nového týdne, měsíce a školního roku!


Doteky pozdního léta

30. srpna 2014 v 23:45 | Hanka |  Rostliny


Dnešní článek trochu odfláknu, protože už je hodně pozdě. Vybrala jsem několik detailů, které jsem vyfotila jen tak, pro "strýčka Příhodu". Komentář k fotkám snad ani nebude potřeba.














Na keři růže šípkové (Rosa canina) i jiných příbuzných druhů se často vyskytují hálky žlabatky růžové (Diplolepis rosae). Je to zcela běžná žlabatka a její život je už velmi dobře prozkoumán. Hálka, kterou lze nalézt na keřích ve volné přírodě i ve městech, je také dobře známa široké veřejnosti. V závislosti na ročním období může být tato hálka různé velikosti i barvy.

Jednu krásnou jsem objevila v Třebíči pod Hájkem při procházce s mamkou a pejskem.















Stihla jsem to!!!


Přeji vám dobrou noc a pohodovou slunečnou neděli! ☼


Babočky

29. srpna 2014 v 22:22 | Hanka |  Hmyz a pavouci


Na dnešek jsem vám slíbila něco hezčího, doufám, že motýli, obzvlášť babočky, se vám budou líbit.





Základní zbarvení je velmi tmavě hnědé, vrchol předního křídla má bílé skvrny na černém podkladu. Přední křídla protíná jasně červený pruh, který pokračuje v lemu křídel zadních. Vnější okraje křídel jsou zvýrazněny tenkou bílou páskou, černě přerušovanou. Rub zadních křídel je hnědě mramorovaný.
Jediná možnost záměny je s babočkou osikovou, která má podobné základní zbarvení, ale žlutý lem křídel.



Životní cyklus je dvougenerační. Jedinci první generace k nám přilétají v květnu a jejich potomci se začátkem podzimu vracejí zpět do jižní Evropy a Afriky. Tam během zimy zplodí generaci, která na jaře zase vyráží k severu. Opoždění jedinci snad u nás mohou ve výjimečných případech i přezimovat. Housenky žijí jednotlivě na kopřivách. Zelená žebrovaná vajíčka jsou kladena na svrchní stranu listů poblíž vrcholu.





Babočka bílé C (Polygonia c-album) je rozšířena po celém území ČR, od nížin do hor. Preferuje lesnatější krajinné celky se zachovalejší přírodou, v intenzivně zemědělsky využívané krajině je vzácná.
Zbarvení má oranžovo-hnědé s tmavě hnědými skvrnami, u některých jedinců až černými. Nápadně zubatý vnější okraj předních i zadních křídel, zejména u samců. Rub křídel je hnědě mramorovaný, uprostřed zadního křídla je bílá skvrna tvaru písmene C .
Babočka bílé C je vzdáleně podobná dalším rezavým babočkám, babočce kopřivové a babočce jilmové.



Babočka kopřivová (Aglais urticae) je rozšířena po celém území ČR, v nížinách méně hojná než v horách. Početnost může z roku na rok značně kolísat, v některých oblastech se nemusí objevit několik let, ale díky své značné mobilitě je po čase opět osídlí.





Základní barva je sytě oranžová až cihlově červená s černými a světlými skvrnami. Vnější okraj předního i zadního křídla je tence hnědě lemovaný, s řadou poloměsíčitých, jasně modrých skvrn na černém podkladu. Na předním křídle u předního okraje se střídá pás černých a světlých skvrn. Rub křídel je hnědý, světlé a tmavé plochy kopírují kresbu na líci.



Babočka paví oko (Inachis io) je velmi nápadně zbarvený motýl. Základní barva karmínově červená až hnědočervená, zubaté vnější okraje křídel hnědé. Na vrcholu předního křídla v černém poli pestré oko s tmavým středem, na zadním křídle oko jednodušší, černé s nesouvislým modrým středem a světlým okrajem. Rub křídel je tmavohnědý až černý, na přímém slunci je patrné jemné mramorování.
Babočku paví oko nelze zaměnit s jiným motýlím druhem. Rub křídel má nejtmavší z našich baboček.





Babočka síťkovaná (Araschnia levana) je nejmenší z našich baboček. Zbarvení jarní a letní generace se výrazně odlišuje, jde o známý příklad polyfenismu.
Jarní generace, označovaná jako forma levana, má křídla oranžová s černými skvrnami, kterých je nejvíce u kořenů, směrem k vnějšímu okraji převažuje základní barva.
Letní generace, forma prorsa, je černá, s bílou páskou táhnoucí se středem předních i zadních křídel a různým počtem bílých a oranžových skvrn.
Rub křídel u obou generací je hnědý se světlými žilkami, středem obou párů křídel se táhne světlý pás, u letní formy výraznější. Tělo obou generací je černé s hnědými chlupy na hrudi, zadeček s jasně bílými příčnými proužky.



Na fotkách mám jen letní formu.





Doufám, že se vám dnešní nakouknutí do hmyzího království líbilo!



Přeji vám příjemný páteční večer a krásný slunečný víkend!


Bzučivka zelená a masařka obecná

28. srpna 2014 v 21:12 | Hanka |  Hmyz a pavouci









I když je bzučivka zelená považována za škůdce, její larvy se využívají k léčení ran. Larvy ránu zbaví bakterií, a tím také ránu dezinfikují. Bzučivce zelené se proto přezdívá "biologický nůž".







Unikátní léčba larvami mouchy bzučivky zelené je prastará léčebná metoda, kterou prováděli již staří Mayové. Několik tisíc let starou metodu však odsunula antibiotika a moderní chirurgie téměř do zapomnění. Jedná se o bezbolestnou léčbu, která má velice dobré výsledky.



Larvy bzučivky zelené uvolňují z ústní dutiny enzymy, které rozpouští odumřelé tkáně, a larvy je pak vysají. Zničí také všechny bakterie a napomáhají tak dezinfekci rány. Larvy nejsou schopny porušit zdravé buňky, a proto přesně kopírují hranici mrtvé a živé tkáně přesněji než skalpel chirurga.














Zajímavosti: Larvy se vyvíjejí v žížalách, proto samička klade vajíčka do jejich rourek v zemi. Larvy se líhnou hned po nakladení, vyhledají žížalu a během několika dnů ji usmrtí a pozřou. Mohou se však také vyvíjet v trusu nebo mase. Některé druhy masařek kladou živé larvy.



U téhle mouchy si nejsem jistá, jestli se jedná o masařku obecnou.



Dneska jsem vám představila poněkud nepříjemný hmyz, ale možná jste se o něm dověděli ledacos zajímavého a užitečného.

Zítra dám na blog něco hezčího. ;-)


Přeji pěkný večer a dobrou noc!


Momentky z letní krajiny

27. srpna 2014 v 20:02 | Hanka


Dneska si dám trochu oddechový článek, jelikož jsem včera strávila spoustu času hledáním kněžic. Následující snímky jsem pořídila hlavně během července a srpna. Jsou to takové střípky, které mě něčím zaujaly. Seřadila jsem je abecedně.


Bedla vysoká ...



Divizna s chmýřím z bodláku ...



Hlemýžď, který byl přilepený na rostlině ...



Hlemýždí stopa mě zaujala svým leskem a duhovými barvami ...



Housenky v pavučinovém zámotku (ty se vám asi moc líbit nebudou) ...



Chmýří odkvetlého bodláku nebo spíš pcháče ...



Kopřiva, na které přistálo chmýříčko ...



Kozí brada po odkvětu - nevím, jestli se jedná o luční nebo pochybnou ...



Odkvetlá silenka ...



Peříčko vlající ve větru ...



Plody trnky už se pěkně modrají ...



Slepýš - to je můj nejlepší letní úlovek. Měřil asi 40 cm a plazil se v heraltickém lese v trávě. Přenesla jsem ho na místo, kde se dal líp vyfotit. Byl asi v šoku, protože se chvíli ani nehnul. Pro jistotu jsem ho nejdřív vyfotila shora, kdyby měl náhodou tendenci vzít do zaječích, resp. do slepýších ...





... když byl pořád v klidu, opatrně jsem se přiblížila, lehla si na štěrkovou, značně zablácenou, cestu a pořídila snímek zblízka ...



... uznejte sami, že je to krasavec. Tak velkého a krásně zbarveného slepýše jsem ještě neviděla. Chvilku mi pózoval a pak se elegantně odvlnil do trávy.


Pro dnešek je to ode mě všechno, ale uvidíme se zase zítra, pravděpodobně opět mezi drobnými potvůrkami.



Přeji vám příjemný středeční večer!


Kněžicovití (Pentatomidae)

26. srpna 2014 v 21:11 | Hanka |  Hmyz a pavouci




Podařilo se mi nafotit několik různých exemplářů a zabralo mi hodně času, než jsem je určila. Stoprocentně jsem si jistá jen u kněžice pásované a jednu se mi zařadit nepodařilo. Berte tedy názvy s rezervou.


Kněžice chlupatá (Dolycoris baccarum) - nymfa



Kněžice kuželovitá (Aelia acuminata)



Kněžice pásovaná (Graphosoma lineatum)





Kněžice pelyňková (Antheminia lunulata ) - nymfa





Kněžice Piezodorus lituratus ... nemá český název



Kněžice rohatá (Carpocoris fuscispinus)





Kněžice rudonohá (Pentatoma rufipes)



Kněžice trávozelená (Palomena prasina) - nymfa



Kněžice zelná (Eurydema oleracea)



Nakonec kněžice, kterou jsem nikde nenašla.



Omlouvám se, že některé snímky nejsou moc kvalitní (hlavně poslední dva). Někdy to prostě nevyjde, jak bych si představovala.


Na zítřek připravím něco pro sebe časově méně náročného. ;-)



Přeji pohodový úterní večer!


Druhá polovina srpna na Vysočině

25. srpna 2014 v 20:37 | Hanka |  Příroda ČR


Na dnešek jsem pro vás připravila několik záběrů srpnové krajiny. Většinu snímků jsem nafotila v sobotu na Žďársku. Jak víte, obloha byla podmračená a počasí deštivé, snímky podle toho vypadají.


Mezi Radostínem nad Oslavou a Pavlovem jsme zastavili u rybníka, který má název "Dalešice". Fotila jsem hlavně hmyz, ale pořídila jsem i několik snímků rybníka.


První fotku jsem odbarvila, protože v originále vypadala dost depresivně ... pršelo - na vodě je to vidět ...



... další snímky už jsem nechala v barvě ...





... za zády jsem měla čerstvě uvláčené pole plné racků, kteří si pochutnávali na broucích a žížalách. Chtěla jsem je vyfotit zblízka, jenže to dopadlo takhle ...



... pokračovali jsme v cestě a zastavili nedaleko Netína u dalšího rybníka, jmenuje se "Vrkoč" ...





... to byla jen krátká zastávka. Jeli jsme zase o kus dál, když nás zaujalo pole mezi Kochánovem a Blízkovem ...





... řádky žluté slámy a zelené stromy na obzoru tvořily hezký barevný kontrast, jenom sluníčko chybělo ...





... v sobotu jsem nafotila, kromě hmyzu a krajiny, ještě úplně jiné snímky, ale to zase někdy jindy.

V neděli odpoledne bylo mnohem lepší počasí a dobrá viditelnost. Po cestě od přítelových rodičů jsem vyfotila krásně barevnou krajinu nedaleko Čáslavic ...







... tímto pro dnešek končím a na zítřek připravím opět něco z říše hmyzáčků.



Užijte si příjemný pondělní večer!


Kobylky, saranče, kudlanky

24. srpna 2014 v 21:00 | Hanka |  Hmyz a pavouci


V sobotu se mi podařilo vyfotit několik kobylek a sarančí, čímž jsem doplnila sbírku a můžu tyhle skákavé potvůrky dát na blog. Přidala jsem k nim i tři snímky kudlanky nábožné, protože ta se mi jinam nehodí.
Jakž takž poznám kobylku od saranče, ale jednotlivé druhy nejsem schopná určit ani podle knížky, ani podle fotografií na internetu.


Na prvních dvou fotkách by měly být kobylky.







Následují saranče, těch mám mnohem víc.

Saranče (Caelifera) dorůstá velikosti kolem 40mm, jsou však druhy jako např. saranče stěhovavé (Locusta migratoria), které dorůstá velikosti až 60 mm. Tělo mají ze stran zploštělé a jsou většinou hnědé, hnědozelené až zelenavé. Složené oči jsou zřetelně viditelné, někdy jsou přítomna i jednoduchá očka (ocelli). Tykadla jsou relativně krátká, někdy na vrcholku ztloustlá, svou délkou nepřesahují délku hlavy a předohrudi. Křídla jsou většinou vyvinuta, některé druhy jsou však krátkokřídlé. Saranče mají dva páry křídel nestejného tvaru, zadní křídla jsou často zbarvena (červená, ružová, žlutá i modrá). Saranče se většinou pohybuje pomalou chůzí, v případě nebezpečí je schopna podniknout dlouhý skok, v krajním případě odlétne, ne však daleko.















Téhle saranči chybí jedno tykadlo! Vypadá jako jednorožec. ;-)



Zde si nejsem jistá, jestli se jedná o kobylku nebo saranči, tykadla nejsou dobře vidět. Drak mi v komentáři č. 22 napsal, že se jedná o kobylku. Věřím mu a děkuji!







Kudlanku už na blogu jednou mám, pokud byste měli zájem, můžete se podívat SEM.







Zítra si od hmyzu trochu odpočineme. Dám na blog třeba nějakou krajinu.



Přeji vám příjemný nedělní večer a dobrý start do nového, a zároveň posledního srpnového i prázdninového, týdne!


Krůpěje

23. srpna 2014 v 20:41 | Hanka


Dnes jsme vyjeli do přírody, i když počasí nevypadalo nijak slibně. Nejdřív bylo zamračeno, potom svítilo nějakou dobu sluníčko a nakonec se rozpršelo a s přestávkami pršelo až do večera.


Jednu takovou přestávku jsem využila a vyfotila dešťové kapky na listech. Povedlo se mi jich jen několik, tak jsem si s nimi trochu vyhrála. Barevné snímky mají dost přidaný kontrast a tytéž snímky jsem ještě odbarvila.


















Jinak jsem fotila převážně hmyz, ale mám i nějaké snímky krajiny, bohužel, bez sluníčka.



Přeji vám příjemný sobotní večer a jdu na vaše blogy!




Motýlice, šidélka, vážky

22. srpna 2014 v 23:19 | Hanka |  Hmyz a pavouci


Dnes jsem vybrala dlouhý štíhlý létavý hmyz řádu vážek - Odonata.




Motýlice lesklá (Calopteryx splendens)





Motýlice obecná (Calopteryx virgo)







Šidélko páskované (Coenagrion puella)









Vážka ploská (Libellula depressa)









Vážka rudá (Sympetrum sanguineum)



Informace o hmyzu jsem našla na internetu, ale nevím, jestli mám správně názvy. Dělá mi velké problémy některé druhy určit.


Pokud bude slušné počasí, pojedeme zítra na pár hodin do přírody. V opačném případě mám pořád ještě dost fotografií v archivu.


Přeji vám dobrou noc a skvělý víkend!