Červenec 2014

Barevné lány

31. července 2014 v 22:20 | Hanka |  Výběry


V archivu už nemám žádné ucelené soubory fotografií, takže došlo na výběry.

Když jedeme na výlet, vyfotím občas něco, co se mi nehodí do žádného článku, fotografie tedy leží hezky schované v archivu a čekají na vhodnou příležitost.

Dnes se dostalo na pole osetá různými druhy plodin, které jsem vyfotila v květu. Všechny fotografie jsou letošní.


Řepkou vás nechci moc dráždit, proto dávám na blog jen jeden snímek, je od Předína z 8. května.



25. května jsme objevili u Krasonic pole s červeným jetelem, jak se tento druh správně jmenuje, nemám ponětí.







U Nové Říše jsem 21. června vyfotila pole se svazenkou vratičolistou, škoda, že bylo pod mrakem, na sluníčku by mnohem líp vynikla barva květů této zajímavé rostliny.







Mák jsem letos fotila několikrát, tyto snímky jsou od Brtnice z 28. června.







19. července jsme zastavili nedaleko Přibyslavic a vyfotili další pole s jetelem.







To je pro dnešek všechno. Zítra dám zase něco dohromady a v sobotu už snad někam pojedeme.



Přeji klidnou poslední červencovou noc a krásný první srpnový den! ☼


Kostel sv. Jana Křtitele v Kurdějově

30. července 2014 v 20:49 | Hanka |  Církevní stavby




Kostel sv. Jana Křtitele v Kurdějově byl vybudován v 1. polovině 14. století. Při přestavbě před rokem 1465 vzniklo mj. nad klenbou kněžiště i obranné patro s ochozem vyneseným na krakorcích. Další úpravy následovaly kolem roku 1718.
Kolem roku 1500 byl kolem kostela vybudován polygonální hradební okruh s vnitřním ochozem na krakorcích. Na severu je do něj vložena pozdně gotická kaple Všech svatých, i ta je však na půdě vybavena střílnami. Na severozápadě je z hradebního okruhu vysunuta mohutná hranolová zvonice z roku 1493. Jižně od kostela se k hradbě zevnitř přimyká karner (hřbitovní, pohřební kaple).
Pod východní částí areálu je až 10 metrů pod povrchem vyhloubena síť únikových chodeb přístupných z kněžiště kostela.


V Kurdějově jsme se zastavili na cestě k rozhledně v Hustopečích už v druhé polovině letošního března. Kostel jsem si schovávala do soutěže u VendyW, ale pak jsem na něj tak trochu zapomněla.


Kostel se vypíná ve svahu na severním okraji obce a má několik stavebních zvláštností. Předně je to osamoceně stojící věž, která měla současně pevnostní funkci. Dále pak je celý areál obehnán hradbou s ochozem a dělovými baštami ...





... areál kostela patří k architektonickým skvostům nejen Hustopečského regionu, ale i celé střední Evropy ...









Opevnění doplňuje i systém podzemních chodeb pod celým kostelním areálem, z nichž nejdelší vede až do sklepení objektu dnešního hostince. Měl chránit místní obyvatelstvo před vpády nepřátelských vojsk. Součástí areálu je i fara, která současně sloužila jako dělová bašta.
















Údaje o historii kostela jsem čerpala z různých internetových stránek, např. "Krásné Česko".



Přeji vám příjemný středeční večer!

Červená a černá

29. července 2014 v 21:08 | Hanka |  Hmyz a pavouci


Minulý čtvrtek odpoledne jsme naložili mamku s její fenečkou a jeli je "vyvenčit" kousek za Třebíč k Velkému Boru u Trnavy. Foťák jsem vzala pochopitelně s sebou. Fenka lítala jako splašená a mamka mě upozorňovala na hmyz, kerý objevila v trávě. Jako pátračka se skvěle osvědčila.
Procházka byla moc fajn a mně se podařilo vyfotit spoustu hmyzích krasavců. Mezi ty nejhezčí patří vřetenušky, věnovala jsem jim samostatný článek, protože si to rozhodně zaslouží.


Vřetenuška obecná - nebo také tužebníková - (Zygaena filipendulae), patří mezi drobné denní motýly.














V klidu motýl usedá např. na květ, tykadla natáhne dopředu a křídla složí do střechovitého tvaru. Často sedí více jedinců na jednom květu a pomalu společně přelétávají na další.






Vřetenuška mateřídoušková - (Zygaena purpuralis) - má černá přední křídla o rozpětí 28-35 mm, s modrým kovovým leskem a jasně červenými podélnými pruhy, oddělenými černými žilkami. Spodní křídla jsou červená s úzkým černým lemem na okraji. Žlutavé housenky, ozdobené na hřbetě tmavými pruhy z jednotlivých skvrn, se živí listy mateřídoušky, ale také jetele či rozrazilu. Kuklí se v hladkém, vřetenovitém, žlutavém zámotku, kukla je tmavohnědá a přezimuje.








Tohle by mohla být vřetenuška čičorková - (Zygaena ephialtes) - ale nejsem si tím úplně jistá, je totiž trochu poškozená. Soudím tak podle oranžových teček na horních křídlech. Oranžová tečka je vidět i na levém spodním křídle. Spodní křídla mají, oproti vřetenušce obecné, širší černý lem.
No, nevím, třeba mě zase někdo vyvede z omylu.




Na posledních dvou fotografiích jsou znovu vřetenušky obecné. Všechny vřetenušky jsem viděla výhradně na chrastavci.






Fotek z venčení mám ještě dost i v archivu se něco najde, takže je zatím z čeho vybírat.


U nás bylo dnes úplně bláznivé počasí, chvílemi nepříjemně pražilo sluníčko a chvílemi hrozně lilo. Teď už je klid, ale dusno jako v prádelně. Lijáky nadělaly na některých místech hodně škody. Doufám, že u vás je všechno v pořádku!!!



Přeji vám příjemný večer a klidnou noc!


Smírčí kámen, pole a rybník u Zárubic

28. července 2014 v 21:33 | Hanka |  Příroda Třebíčska


Na kraji lesa u silnice do Zárubic stojí hrubě opracovaný žulový kámen s pozitivním (vystupujícím) reliéfem řeckého kříže. Část, která je vidět nad zemí, je asi polovina celkové výšky kříže. Za ním je na desce tento nápis: " Kámen je chráněný obcí Lipník a Zárubice".


Podle pověsti na tomto místě kdysi dávno zavraždili lupiči chudého krejčího, který se vracel z Lipníka do Zárubic. Za nějaký čas šel v noci stejnou cestou, ale opačným směrem, kovář ze Zárubic, když vtom mu někdo zaklepal na rameno. Před vyděšeným kovářem se objevil duch zabitého krejčího a se slovy: "Zabili mě pro tři krejcary, dej je za mě ve vsi na modlení", mu do ruky vtiskl tři krejcary. Kovář bez dechu doběhl do hospody a sdělil štamgastům prožitou událost. Tři krejcary skutečně svíral v dlani.
Z publikace "Památné kameny a pověsti na Třebíčsku" - zkrácená verze


Byla zavedena pěkná tradice, při níž se u tohoto kamene scházejí na svátek Cyrila a Metoděje zastupitelé obou obcí.


To je on ...



... na druhé straně silnice je pole a rybník, který má název "Jarošovský kacíř" ...





... snímky jsem pořídila před týdnem, v neděli odpoledne, když jsme se vraceli od přítelových rodičů ...







... rybník je pěkný, ale zelený, jako většina rybníků v letošním parném počasí ...











... dnes to byla tak trošku rychlovka. V sobotu jsme na výlet nemohli, ale nějaké fotky se ještě v archivu najdou.



Zdravím vás a přeji krásný pondělní večer!


Zpustlý zámek v Kvaseticích

27. července 2014 v 21:16 | Hanka |  Zámky a zámecké parky


Jednu zastávku ze soboty 19. července vynechávám, protože jsem vyfotila kostel, který chci dát do dalšího kola soutěže u VendyW.


Ze Stvořidel jsme jeli na jihovýchod a zastavili v obci, kterou zatím nebudu prozrazovat, pak jsme pokračovali stejným směrem a při projíždění obce Kvasetice, což je místní část obce Květinov v okrese Havlíčkův Brod, jsme objevili zámek jako z pohádky o Šípkové Růžence. Tenhle však nebyl ukrytý v šípkových keřích ...




... něco tak úžasného jsem snad ještě neviděla, této nádherné ruině se nevyrovná ani zámek v Červené Řečici nebo v Jaroslavicích ...



... zámek byl (určitě pořád je) zarostlý v husté spleti vysokých rostlin různých druhů, když jsem se jimi prodírala, dalo to pořádnou fušku - hotová džungle ...



Historie pseudogotického zámečku v Kvaseticích není dlouhá - s jeho výstavbou začal v roce 1864 majitel panství Květinov-Kvasetice Prokop Richlý. Zámek měl patřit jeho synovi Vilémovi. Ten ale tehdy zdědil po strýci panství Mirošov (rodové sídlo) a novostavba tak připadla Richlého dceři Bertě i s panstvím. Ta se roku 1865 provdala za JUDr. Jaroslava Schmidta. Ten ještě před svatbou vlastnil statek a zámeček v Petrkově. Krátce po sňatku jej manželé prodali a odstěhovali se do zámečku v Květinově. Měli spolu tři děti, a dali tak vznik květinovské větvi rodiny Schmidtů. Berta Schmidtová přenechala své věno - panství Květinov-Kvasetice - manželovi Jaroslavu Schmidtovi a jeho bratru Zdeňkovi. Jaroslav v roce 1879 odchází do USA a svou polovinu velkostatku přenechává bratru Zdeňkovi. JUDr. Zdeněk Schmidt umírá v roce 1888 na záškrt, krátce po své dceři Valerii. Vdova po něm, Marie Schmidtová, spravovala statek za pomoci synovce ing. R. Schmidta, aby jej pak převzal její syn Jaroslav.








JUDr. Jaroslav Schmidt se stal posledním majitelem zámku. V letech 1920-21 podnikl stavební úpravy. K jižní straně přistavěl v přízemí skleník a v patře zimní zahradu. Za jeho života byl zámek udržován, interiér vybaven historizujícím mobiliářem a exteriér umně korespondoval s anglickým parkem, fontánou a drobnými stavbami.






Za druhé světové války zámek obsadila německá správa. Po roce 1948 došlo ke znárodnění. V zámku byla zřízena inseminační stanice se školou a pozemky připadly Státnímu statku Havlíčkův Brod. Po zrušení školy bydleli v budově zaměstnanci statku, a tím i skončila jeho veškerá údržba. V letech 1978-79 kupuje od statku zámek za symbolickou cenu 100 000 Kčs, národní podnik Pleas v Havlíčkově Brodě se záměrem zde zřídit rekreační středisko. Z velkých plánů nakonec pro nedostatek financí na rekonstrukci sešlo.
Po navrácení zámku potomkům původních majitelů se uvažovalo opět o podobném záměru, ale sešlo z něho znovu kvůli nemalým nákladům na obnovu již tak zdevastované stavby.








... tenhle zámek asi už nedá dohromady vůbec nikdo ... škoda ...



... v tomhle stavu by se hodil na natáčení nějaké strašidelné pohádky nebo hororu, ovšem musely by se použít jenom interiéry, vstup dovnitř, a ještě k tomu s technikou, by mohl být životu nebezpečný ...







... zastávkou v Kvaseticích náš výlet téměř skončil. Sice jsem ještě fotila krajinu, jenže mám tak málo fotek, že je použiji později do nějakého výběru.


Informace o zámku v Kvaseticích jsem získala TADY.



Teď už vám přeji jen příjemný nedělní večer a dobrý start do nového týdne!


Detaily z kostela v Horní Cerekvi

26. července 2014 v 21:39 | Hanka |  Další projekty a soutěže


Dnešními fotografiemi se zapojuji do Helenčina projektu "Prezentace starých řemesel". Kostel v Horní Cerekvi mám na blogu celý v článku z minulé neděle. Dnes zveřejňuji jen detaily dveří.















Zítra se zase vrátíme k přerušenému výletu.



Přeji vám příjemný večer, dobrou noc a pohodovou neděli!


Hmyz ze Stvořidel i odjinud

25. července 2014 v 22:26 | Hanka |  Hmyz a pavouci


Na Stvořidlech, a cestou zpátky i na jiných místech, jsem opět nafotila něco z hmyzí říše. Jako vždy se mi nepodařilo všechny druhy určit.


Po kameni u řeky se plazila průsvitná housenka s miminkovským "obličejíkem" ...



... když jsem se jí dotkla, svinula se do klubíčka, ale po chvíli se zase natáhla a spěchala dál za svým cílem ...



... kněžici pásovanou - (Graphosoma lineatum) určitě dobře znáte ...





... mandelinka mátová (Chrysolina limbata) ... měla jsem správnou čeleď, ale špatný název, díky za opravení, DRAKU! ...



... co se vyvine z těchto larev, nemám potuchy ... díky komentářům už vím, budou z nich slunéčka sedmitečná, špatně jsem hledala ... díky za radu, Jarmilko ♥ Ajko ♥ Maruško ♥ ...





... asi nějaká můra, se složenými křídly se dá těžko určit ... díky Jendovi (komentář č. 8) a Drakovi (komentář č. 26) už vím, že se jedná o potvůrku z čeledi křískovitých - (Cicadellidae) - to musí zatím stačit ...



... páteříčka žlutého - (Rhagonycha fulva) už mám na blogu několikrát ...



... slunéček sedmitečných - (Coccinella septempunctata) by se taky pár našlo ...



... i krasavce tesaříka obecného - (Corymbia rubra) jsem fotila už víckrát ...





... z říše hmyzu je to všechno, ale ještě tady mám jednu docela pěknou ulitu, jenom nevím, jaký druh plže ji obývá ...



... pro dnešek končím a zítra dám na blog svůj příspěvek do Helenčina projektu "Prezentace starých řemesel".



Přeji vám pěkný zbytek pátečního večera, dobrou noc a skvělý víkend! ☼


Letní odpoledne na Sázavě

24. července 2014 v 21:06 | Hanka |  Příroda ČR


Stvořidla jsou jedním z míst, která už jsme navštívili několikrát, ale ani jednou v plné letní sezoně.




Do kempu se dá sjet autem, což jsme udělali, a dostalo se nám přivítání v podobě ...



... prošli jsme kemp, na konci jsem se otočila a pořídila jeden záběr ... takhle trávit dovolenou - mezi davy lidí a řadami aut - bych nechtěla za nic na světě ...



... přešli jsme louku, na kterou ze všech sil pralo slunce, a ponořili se do oázy klidu a stínu ...



... jak známo, v parném létě je nejlíp u vody nebo raději přímo ve vodě, mně stačí, když ji jenom fotím ...





... voda v řece byla žlutá a hladina hodně pod stav ...



... nám to tak moc nevadilo, protože balvany vypadají v řece nádherně ...



Podle místní legendy se měl sedlák, jehož pole nebylo úrodné, domluvit s čertem, který mu měl s prací na poli pomoci. Sedlák čertovi slíbil, že za deset let dostane jeho duši. Po deseti letech se však sedlákovi do pekla příliš nechtělo a na radu své manželky vykropil chalupu svěcenou vodou. Čert, který tak nemohl dovnitř, se rozzlobil, nabral v nedalekém lomu náruč kamení a chtěl ji naházet na sedlákovo pole. Jak letěl zpět, svítilo mu do očí slunce a oslepený čert začal kameny odhazovat dříve - místo na sedlákovo pole odházel svůj náklad do koryta Sázavy.






... vrbovka chlupatá mezi balvany ... trapný omyl, jedná se o invazní rostlinu netýkavku žláznatou, jak mě správně upozornila VendyW ...



... to, co jsem předtím psala o oáze klidu, nebyla nakonec pravda, právě naopak, potkávali jsme cestou procesí pěších i cyklistů, kteří tahali svoje bicykly přes kameny, kořeny a výmoly, a to docela bezohledným způsobem. Lidé se brodili řekou a usazovali se uprostřed na balvanech, takže jsme měli za chvíli problém najít volné místo na focení ...



... vyfotila jsem i kousek lesní cesty s "prasátky", které vytvořilo zářící slunce ...



... pak už jsme se pomalu vraceli zpátky ...



... ještě jedno lesní zátiší ...



... poslední pohled na řeku ...



... a znovu cesta přes louku a rozpálený kemp, kde jsem ještě vyfotila řady aut, ale fotku na blog raději dávat nebudu, abych nezkazila dojem z jinak krásného místa.


Zítra vám ukážu, co jsem ještě u Sázavy vyfotila.



Přeji vám pohodový čtvrteční večer!



Úlovky z jedné louky

23. července 2014 v 22:25 | Hanka |  Hmyz a pavouci


V neděli, 13. července, odpoledne jsme naložili mamčina pejska a jeli ho vyvenčit k Heralticím. Foťák jsem měla s sebou, jak jinak, a tak jsem "lovila". Podařilo se mi nafotit celkem dost hmyzáčků, dokonce takových, jaké jsem ještě neviděla nebo je aspoň nemám na blogu. Bohužel, většinou je ani neznám a nedaří se mi je vypátrat. Doufám, že se najde znalec, který mi poradí. Děkuji předem. ♥

Zde jsou tedy kousky, které jsme vyfotila:


Drabčík sršní - (Velleius dilatatus)



... následují tři druhy, které se mi nepodařilo nalézt ...





... vlevo je tesařík, ale jak se jmenuje hmyz vpravo, nevím ...



Kněžice obecná - (Carpocoris purpureipennis)



Kobylka zelená - (Tettigonia viridissima)



... tuhle "můru" jsem taky nikde nenašla, je nějaká divná - nedokončená, ale ve skutečnosti byla nádherná ...



Okáč ječmínkový - (Lasiommata maera)



Okáč prosíčkový-sameček - (Aphantopus hyperanthus)



... dvě samičky okáče prosíčkového s tesaříkem a neznámým hmyzem na chrastavci ...



Pestřenka smrtihlávka - (Myatropa florea) ... ale nejsem si jistá, protože není dobře vyfocená ...



Soumračník rezavý - (Ochlodes sylvanus) ... toho mám na blogu několikrát ...



... poslední hmyzí krasavec, domnívám se, že jde o nějakého tesaříka, s podobnými tykadly jsem našla alpského, ale ten má úplně jiné krovky ... Jan Krejčí mi v komentáři č. 4 napsal, že se jedná o kozlíčka topolového - (Saperda populnea) ... mnohokrát děkuji :-) ...



... nakonec jeden zavěšený plž - hlemýžď zahradní - (Helix pomatia)



... pro dnešek se s vámi loučím, ale uvidíme se zítra. Ukážu vám, kam jsme se vydali v sobotu, 19. července.



Všechny vás zdravím a přeji klidnou noc a sladké sny!


Zatopený lom - pohled od západu

22. července 2014 v 21:54 | Hanka |  Příroda ČR


Po dřevěných schodech, o kterých je zmínka ve včerejším článku, jsme se dostali dolů, na západní stranu zatopeného lomu. Potápěči si zde vybudovali molo a schůdky do vody ...




... nějaká paní si sem přišla vymáchat neoprén a krásně rozvlnila hladinu ...



... šli jsme po břehu a fotili nádhernou krajinu koupající se ve slunečních paprscích ...











... lom byl zatopen po ukončení těžebních prací kolem roku 1980 a nabízí jednu z nejčistších vod na koupání na Vysočině ...





... ve vodě žije několik druhů ryb a na dně lze také objevit dřevěného žraloka o délce pěti metrů ... tak toho bych nechtěla vidět ani za nic ;-) ...





... jak jsem se dodatečně dočetla, lom dosahuje maximální hloubky 22 metrů, ale přibližně polovina plochy je v hloubce 13 metrů s písčitým dnem. Voda na koupání je sice chladnější, zato však čistá i v parných letních dnech, o čemž jsme se přesvědčili na vlastní oči ...









... a to je z Horní Cerekve, a zároveň z našeho sobotního výletu 12. července, všechno.



Přeji vám pěkný pozdní večer a dobrou noc!